Podcast Hra školou se věnuje do předškolnímu vzdělávání, a proto není náhodou, že Epizoda 03 se věnuje programu Začít spolu, který nabízí ucelený didaktický koncept pro děti od 3 let věku.
Sdílíme rozhovor s Petrou Balcarovou z MŠ Šestajovice, Praha – východ, které je současně metodickým ZaS centrem.
„Co vznikne, když namixujete Marii Montessori s Komenským, Helen Parkhurstovou a třeba i s Howardem Gardnerem? Program Začít spolu! Přesto ale nejde o alternativní metodu. Jak vypadá běžný den v takové školce, kolik center aktivit v ní najdete a co by měli rodiče vědět?“
Poslechněte si povídání o tom, jak to vypadá ve školce s programem Začít spolu. Celý rozhovor je ke stažení ZDE.
Benefity programu Začít spolu potvrdil výzkum Fakulty humanitních studií UTB ve Zlíně.
V letech 2021–2023 proběhlo výzkumné šetření, jehož cílem bylo zjistit, jaké schopnosti potřebné v životě u dětí rozvíjí konstruktivistický přístup k výuce v rámci programu Začít spolu. Výzkum probíhal mezi 517 žáky čtvrtých a pátých tříd ZŠ po celé ČR. Výsledky shrnuje výzkumná zpráva, která je k dispozici ZDE.
Závěry studie jsou natolik zásadní, že si jejich prezentace zaslouží pozornost. A proto se právě dnes, 12. června, uskutečnila Online kavárna Nadace České spořitelny, která výzkum zastřešila.
Hosty ve studiu byli: z vedení výzkumného týmu UTB ve Zlíně Denisa Denglerová osobně a Radim Šíp online, Antonín Jančařík, děkan PeDF UK, Iveta Pasáková, ředitelka Step by Step ČR, Olga Novotná, učitelka ZŠ Vejrostova Brno, kde výzkum probíhal, současně metodička a lektorka Začít spolu, a Petra Vallin, VŠ pedagožka PeDF UK, která se také ujala moderování diskuze.
A jaké byly cíle panelové diskuze?
Sdílet výsledky studie Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně – „Benefity programu Začít spolu“
Představit principy moderního vyučování, na něž výzkumná studie odkazuje a zdůvodnit, proč je potřebné je ve 21. století zavádět
Odpovědět na otázku, zda lze docílit pozitivní praxe, které výzkum popisuje, v běžném školním prostředí
Upozornit na funkční způsoby profesního rozvoje vyučujících v přípravném i dalším vzdělávání učitelů
Diskuze seznámila širší odbornou veřejnost s benefity, jaké tento program přináší. Výzkumná zpráva přinesla informace, které mohou být inspirativní i mimo rámec škol Začít spolu. Studie ukazuje, jak je možné zavádět kompetenční model vzdělávání, který je teď intenzivně diskutován v rámci revizí RVP. Záznam celého setkání můžete sledovat od 13.6. ze záznamu ZDE.
Zájemci z řad odborné veřejnosti se mohou seznámit s výsledky výzkumu také prostřednictvím Executive Summary (zkrácená verze v češtině) a také English Summary.
Hlavní zjištění jsou názorně zachycena v obrazovém dokumentu níže.
Děkujeme Nadaci České spořitelny za financování tohoto výzkumného projektu.
Cena pro inspirativní pedagogy Global Teacher Prize Czech Republic zná své letošní vítěze. A stejně jako v předchozích letech, také letos stanula na stupních vítězů paní učitelka, která učí podle programu Začít spolu.
2. místo v prestižní soutěži získala Pavlína Moravcová – prvostupňová učitelka z odloučeného pracoviště ZŠ kpt. Jaroše Trutnov – ZŠ Pod Montací Náchod. Učitelka českého jazyka využívá v hodinách program Začít spolu, soustředí se na nezraňující komunikaci a na vysvědčení od ní dostávají děti slovní hodnocení. Není výjimečné, že sedí společně s dětmi v kruhu místo v lavicích a důraz dává na měkké dovednosti. Současně je ale podle ní důležité, aby se nezapomínalo na učení vědomostí a děti uměly pády nebo násobilku. Měkké dovednosti se tak mají učit v kontextu znalostí. A proč se děti mají rozvíjet v oblasti osobnostního růstu? „Je to podle mě důležité proto, aby byl člověk šťastný. Když na sobě člověk pracuje, když se vyrovnává postupně se všemi křivdami, ví o svých silných i slabých stránkách, nemůže ho nikdo jen tak zaskočit, je silný a sebevědomý. Může obstát v náročné době plné impulsů a různých vlivů,” říká Moravcová, kterou jsme představili v samostatném medailonku ZDE. Můžete si přečíst také rozhovor s Pavlínou, který zveřejnila Nadace České spořitelny.
Pavlíně upřímně gratulujeme a přejeme jí, aby jí její životní poslání přineslo ještě spoustu úspěchů a radosti.
Finalisté soutěže měli na slavnostním večeru své podporovatele a kolegy, program Začít spolu byl zastoupený v různých rolích. Na předávání se potkaly semifinalistky, finalistky i hodnotitelky.
V listopadu 2024 oslavíme 30 let programu Začít spolu v ČR. Během dvoudenní konference v Praze (15. – 16. 11.) plánujeme bohatý program – přednášky, diskuze, workshopy a samozřejmě nebude chybět raut a coffee breaky. Moderování se ujme Klára Vytisková a na závěr pátečního večera se můžeme těšit na její koncert. Malou ochutnávku z jejího repertoáru můžete zhlédnout ZDE.
Konference bude ale především příležitostí pro setkání všech lektorů a příznivců Začít spolu, takže všem účastníkům můžeme slíbit jedinečnou atmosféru. Jestli máte chuť se k nám připojit, s registrací neváhejte dlouho, protože počet míst je omezen.
Více informací ke konferenci REGISTRACI a výběr workshopů naleznete na webu konference ZDE. Prvních 20 registrovaných účastníků od nás dostane dárek.
Písmenka na prádelní šňůře a pohřbívání odpadků. Jak se učí ve škole, která předbíhá systém?
Teploměr ukazuje jen šest stupňů, děti jsou ale zvyklé být venku. Na školní zahradě se chystají na pohřeb odpadků. Tedy aktivitu, kterou si žáci prvního stupně připravili pro předškoláky na Den Země. Na zahradě se tu ale děti učí třeba i číst. „Natáhneme šňůru na prádlo a prvňáci si na ni z popsaných kolíčků skládají slova,“ popisuje učitelka Kateřina Vrtišková ze Základní školy Vrané nad Vltavou. Výuku venku, důraz na environmentální témata, ale i blokové učení a budování vztahů ve třídě má přinést reforma, která do tří let čeká všechny základní školy v Česku. Vrtišková spolu s dalšími kolegyněmi ale učí podle nových zásad už nyní, přečtěte si jak.
„Máte doma kompost?“ ptá se páťačka Márinka tří předškoláků. „A když jdete nakoupit, nosíte si vlastní tašku, nebo si pokaždé kupujete novou?“ pokračuje dál. Na Den Země mají děti ze školního Ekotýmu s podporou páťáků za úkol provést s předškoláky jejich první badatelský projekt s odpadky. Nejdříve si vysvětlují, proč je důležité snažit se vytvářet odpadu co nejméně a jak může pomoci recyklace. A také tipují, co se po půl roce stane s vytříděnými odpadky, které společně pohřbí do jámy na školní zahradě. Každá skupina má jiný druh – sklo, plast, bioodpad, tetrapak, kov nebo papír.
Aktivita splňuje hned několik cílů, o nichž se píše ve školské reformě. Jde o takzvanou revizi rámcových vzdělávacích programů – dříve osnov – podle kterých se ve školách učí. Jejich novou verzí se do tří let budou muset řídit všechny základní školy v Česku.
Práce ve skupině podporuje vrstevnické učení, předškoláci se seznámí s budoucími šesťáky, kteří se v září po nástupu do školy stanou jejich patrony, což zase splňuje požadavek na výuku ve věkově smíšených skupinách i napříč vzdělávacími stupni. Rovněž praktické uvažování o ochraně klimatu se má ve školách zdůrazňovat více než doposud, a stejně tak by se žáci měli dostat z lavic ven do okolí školy.
Více kontextu, méně chronologie Někteří učitelé v základní škole ve Vraném nad Vltavou už takto učí, jiní se musí připravit na velké změny. A podobná situace může být na mnoha školách v Česku. „Zejména pokud někdo ještě učí systém, tedy že se v přírodopise postupně projdou jednotlivé skupiny rostlin a živočichů a v dějepise události chronologicky po sobě,“ odhaduje ředitelka školy Vladimíra Melicharová. Dodává, že bez zařazení jednotlivých událostí do souvislostí nedávají informace žákům smysl a mnohem hůře si je pamatují. Ve Vraném se snaží motivovat učitele, kteří už učí „ponovu“, aby ostatním se změnou a přípravou na nový trend pomohli.
Jak se učí v Základní škole Vrané nad Vltavou
Například třídní učitelka páťáků Kateřina Vrtišková už mnoho let spolupracuje se vzdělávacím centrem TEREZA. To škole pomáhá s venkovními aktivitami a společně s Vrtiškovou připravují učebnici pro vzdělávací oblast Člověk a jeho svět. „Postaru“ prvouky. „Přijde nám, že současné učebnice prvouky moc nereflektují to, jak to dnes ve světě funguje. S centrem Tereza proto chceme dát dohromady řadu učebnic pro první stupeň, které budou odpovídat novým požadavkům na školy a podpoří děti v péči o sebe i o jejich okolí,“ vysvětluje Vrtišková.
Právě dobře připravené učebnice budou podle odborníků klíčové k tomu, aby školy reformu přijaly a skutečně začaly učit jinak. Stále totiž existuje hodně učitelů, kteří jsou zvyklí postupovat hlavně podle učebnic.
Sama Vrtišková k výuce využívá co nejvíce školní okolí a na zahradě učí i čtení. Třeba i pomocí zmíněné šňůry na prádlo a zavěšených písmenek. „Pro děti je často nepředstavitelné trávit celou hodinu v lavici, ale tohle si užijí,“ popisuje své zkušenosti. A zdůrazňuje, že svět se přece odehrává venku, a tak podle ní není dobré před ním děti jen uzavírat do tříd.
Celá reforma se hodně točí kolem předpokladu, že škola neznamená jen samotnou výuku, ale že má být hlavně místem, kde by se děti měly cítit dobře. Strategie proto klade velký důraz na takzvaný wellbeing, tedy bezpečné prostředí pro žáky i učitele. A vzájemný respekt. Dbá na to třeba i třídní třeťáků Radka Chaloupková. Učí podle vzdělávacího programu Začít spolu, který už pracuje se všemi změnami, které má reforma přinést.
Rozvrh podle potřeby
Začíná se hned ráno v kruhu na koberci vzadu ve třídě. „Dobré ráno, Vincente, přeji ti hezký den,“ vítá Bára spolužáka a předává mu dvě plyšové myšky. Takto se vystřídají všechny děti v kruhu. Myšky si berou domů na víkendy a pak ostatním na fotkách ukazují, kde s nimi byly. Každý žák má deník, kam si píše, co dělal. Děti si každé ráno sdělí novinky a zážitky z předchozího dne, ale i to, jak se cítí nebo co je čeká přes den ve škole. Můžou říct i vtip nebo si zahrát krátkou hru.
Dnes si navzájem představují projekty, které poprvé samostatně vypracovávaly. Měly na to dva měsíce, každé z nich v ruce drží složku s nalepenými výstřižky a zajímavostmi podle vlastních preferencí. Některé děti si vybraly lego, jiné tanec, skákání padákem nebo třeba luskouny či včely.
Stejným kruhem den také uzavírají. Reflektují při něm, co se naučily, co jim šlo dobře a co hůře, jak se jim pracovalo, co se jim líbilo a co naopak nikoliv. Hodnotí i své vlastní výkony a dávají si doporučení do dalšího dne. „Pro děti je sdílení důležité, rozhodně to neberu jako promarněný čas,“ říká Chaloupková. Díky tomu, že jsou žákyně a žáci naučení hodnotit se, není to pro ně problém ani při takzvaných tripartitních třídních schůzkách, kde se společně potkají učitel, dítě i rodiče. „Hlavní slovo mají děti,“ popisuje učitelka. Také hodnocení probíhá slovně a žáci tak dostávají bezprostřední zpětnou vazbu.
Skrze ranní kruhy se také podporují dobré vztahy ve třídě, na což navazuje i práce v takzvaných centrech aktivit, která jsou jádrem celého programu. Děti pak ve skupinkách musí projít všech pět center – čtení, psaní, matematika, věda a objevy a ateliér. Obvykle mají vyřešit dané zadání, například něco změřit nebo vytvořit. Každých čtrnáct dní mají jiné téma, nyní žábu, plánují módu a oblékání, páťáci si vymysleli i úkoly na téma populární počítačové hry Minecraft. „Dříve jsme vycházeli z témat v předmětu Člověk a jeho svět, později jsme ale zjistili, že je velmi výhodné zapojit do výběru témat a plánování samotné děti,“ popisuje Chaloupková.
V centrech aktivit pracují často i dvě hodiny v kuse, takže zvonění někdy ignorují. A pokud to jde, přestávku si udělají, kdy jim to vyhovuje. Kromě toho mají i standardní hodiny češtiny a matematiky, kde píšou i diktáty nebo trénují násobilku.
I díky tomu se Chaloupková cítí na reformu připravená. Jsou samozřejmě změny, které se promítnou i do její výuky, ty ale vítá. Například pádové otázky muselo dítě umět na konci třetí třídy, nyní se tento výstup posunul až na konec páté. „Já si myslím, že je to dobře. Ať si jde každý vlastním tempem, je to prostor pro žáky, kterým to třeba nejde tak rychle,“ míní. Nejdůležitější podle ní je, aby učitel zvládl v dětech probudit touhu k učení a poznávání a navázal na to, kde se zrovna ve svých schopnostech nacházejí.
Všechny školy samozřejmě nemusí dělat přesně stejné věci jako učitelé ve Vraném, je to ale příklad toho, jak nová pravidla do výuky promítnout.
Výuka má být pestrá a dynamická. Děti nemůžou jen sedět a čekat, až se jim předají hotové věci, říká expertka na inovace
V Česku podle Nadačního fondu Eduzměna 75 procent výuky stále probíhá tak, že učitel pracuje hromadně se všemi žáky ve třídě jednou společnou formou se stejným obsahem činnosti. Jak jednosměrný výklad od tabule zpestřit? Co přináší dětem ozvláštněné vyučování a podpora jejich motivace, otevřenosti a tvůrčí spolupráce v třídním kolektivu? Jak měnit prostředí škol, aby čas v nich strávený byl pro děti, rodiče a učitele smysluplný, kreativní a radostný?
V Reparátu představíme program Začít spolu organizace Step by Step ČR, který v Česku od roku 1994 podporuje školy, učitele, rodiče a děti a usiluje o změnu přemýšlení o vzdělávání.
„Děti z programu Začít spolu jsou schopné podívat se na vlastní učení z nadhledu, podívat se zpětně na to, co bych mohl udělat pro to, abych se příště naučil víc,“ vysvětluje Iveta Pasáková, ředitelka Step by Step ČR.
„Ve většinových školách děti uvádí, že se učí kvůli rodičům nebo známkám. My jsme ověřili na průzkumu ve spolupráci s Univerzitou Tomáše Bati ve Zlíně, že děti jsou víc kreativní při řešení problémů a dokážou predikovat, jak dané úlohy zvládnou.“
Mezinárodní síť International Step by Step Association zdůrazňuje i v řadě zahraničních vzdělávacích systémů, že dítě je ten, kdo řídí proces učení a zcela přirozeně vyhledává vzdělávací příležitosti, které jemu samotnému dávají smysl a užitek. Programem v Česku za tři dekády prošlo 10 tisíc dětí z mateřských a základních škol.
Chyba je kámoš
Rozvoj žáků je možné podpořit spoluprací, otevřeností a kladným postojem k chybám, díky čemuž se děti cítí bezpečně a respektované.
„Věnujeme pozornost tomu, abychom oddělili proces učení a proces měření výsledku – hodnocení. Ve chvíli, kdy se učím, dělám chyby, a když je nedělám, tak už to umím a potřebuji novou výzvu. Učitel plánuje učení tak, aby mířil na nejlepší možný výsledek a zároveň stavěl dětem lešení nebo žebříky, aby mohly směřovat k cíli s dopomocí. Může třeba při opravě diktátu nebo slohové práce zvýraznit jen řádek, kde je pravopisná chyba, a ne označit chybu přímo. Žák díky tomu s chybou pracuje, protože to je příležitost pro to, aby učivu mohl dál porozumět,“ vysvětluje Zdeněk Dlabola, lektor, mentor a průvodce z organizace JOB – spolek pro inovace, který se dlouhodobě věnuje zavádění inovací do vyučování.
Zachytili jste v českých školách i další zajímavé způsoby, jak povzbudit v dětech chuť k učení? Napište nám o nich na adresu reparat@rozhlas.cz. Anebo připojte tipy na další témata, která vás ve zdejším školství zaujala.
Právě jsme uzavřeli významnou etapu projektu ZAČÍT SPOLU NA VRCHLABSKU aneb všechno, co opravdu potřebuji znát, jsem se naučil*a v mateřské škole. Po absolvování 80hodinového kurzu pod vedením lektorek Diany Roubové, Lenky Müllerové a Petry Rakoušové získaly paní učitelky zlaté certifikáty UČITELKA ZAČÍT SPOLU a následovala závěrečná reflexe kurzu. Ten probíhal ve dvou skupinách.
Tento dlouhodobý projekt odstartoval v únoru 2023 díky spolupráci Nadačního fondu Škoda Auto s organizací Step by Step ČR, o.p.s., která v ČR zastřešuje vzdělávací program Začít spolu. Prvotním impulsem bylo podpořit v regionu kvalitu předškolního vzdělávání, neboť právě toto období je z pohledu vývoje člověka zcela zásadní.
Během projektu probíhala metodická podpora přímo ve školách. Přes počáteční obavy nás moc potěšila zpětná vazba od účastnic, které program již ve svých školách zavádějí a sdílejí s námi své zkušenosti. Za klíčovou označily účastnice obou skupin podporu, která byla nabídnuta všem školám a probíhala přímo v místě. V rámci projektu se vzdělávacích akcí zúčastnilo celkem 142 pedagogů ze 13 mateřských škol v regionu. Step by Step ČR zde realizoval komplexní balíček v několika fázích: ochutnávku formou dílčích seminářů a dnů ve třídě v ZaS centrech, která přinesla vhled formou prožitku a motivovala část pedagogů k přihlášení, setkání vedení škol na začátku a na konci projektu, 80hodinový kurz rozdělený do dvou částí, což účastníkům kurzů umožnilo v mezičase posbírat konkrétní zkušenosti z realizace programu ve své třídě, a metodickou podporu přímo ve školách.
Uvedeným aktivitám předcházelo ještě mapování aktuálních potřeb MŠ, na jehož základě lektorky připravily nabídku úvodních „ochutnávkových“ seminářů na míru místním školám. Komplexita celého projektu, jeho realizace a podpora přímo v místě je poměrně výjimečná, a proto je pro nás zpětná vazba velmi cenná. V hodnocení účastnic byl patrný posun v roli pedagoga. Vybrané citace zveřejňujeme anonymně.
„Učíme se oprostit se od složitosti a mít větší důvěru v děti, že to opravdu zvládnou.“ „Na přípravě center teď trávím více času, ale nevnímám to negativně, protože mě to baví a chci, aby to bylo funkční.“
Paní učitelky pozorují také změny v chování dětí. „Baví mě sledovat, jak jsou děti najednou nadšené, jak je to baví.“ „Děti více komunikují, mají větší slovní zásobu, otevírají se a nebojí se mluvit, protože jsou k tomu vlastně vedené.“ „Pozoruji u dětí více spolupráce a sociální citlivost těch starších dětí vůči mladším a naopak.“ “Děti mi všechno vysvětlují a s takovým nadšením, ony to všechno chápou.“
Lektorky Začít spolu získávaly zpětnou vazbu průběžně, ale závěrečné hodnocení je upřímně potěšilo a motivovalo… „Diana má takový dar, vše nám předala s takovým nadšením, že jí věříme, že to má smysl. Všechno nám dokázala vysvětlit a poradit, a to způsobem, že si na to člověk musel přijít sám.“
S radostí sdílíme čtvrtý medailonek letošní semifinalistky GTP CZ, která pracuje s programem Začít spolu. V tomto medailonku se představuje Pavlína Moravcová, která působí v ZŠ kpt. Jaroše Trutnov, na odloučeném pracovišti Pod Montací v Náchodě.
„Vedu odloučené pracoviště ZŠ kpt. Jaroše Trutnov – ZŠ Pod Montací v Náchodě.
Baví mě přicházet na to, jaké konkrétní kroky můžeme dělat pro to, aby dětem i učitelům bylo ve škole dobře. Například se učíme konkrétně pojmenovat, co mi vyhovuje, co mi vadí, a pokud mi něco nevyhovuje, tak jak to potřebuji jinak. Na tom se dá stavět další komunikace a rozhodování, v čem ostatním mohu vyjít vstříc a v čem už nechci. Vyžaduje to častý trénink, protože k otevřené komunikaci bez urážení se a osočování nás nikdo nevedl a máme k ní ve společnosti ještě kousek cesty.
Mým snem je odbourávat porovnávání a soutěžení. Aby vzdělávání a učení přinášelo i radost a spolužáci a kolegové si byli vzájemně inspirací naučit se něčemu novému, ne zdrojem obav, že někdo umí něco lépe než já. Aby učení se od sebe navzájem bylo přirozenou součástí života.
Důležité je pro mě budování bezpečného prostředí, kde každý může bez obav sdílet, co se mu daří, co se mu nedaří a co prožívá. Kde chyba je přirozenou součástí učení. Učíme se vyjadřovat svůj názor a své potřeby tak, abychom tím neubližovali.
Při procesu učení vidím jako důležité pojmenovat cíl, vyhodnotit, kde se nacházím a naplánovat si kroky, které mi pomohou cíle dosáhnout. Tento kouzelně jednoduchý proces bych chtěla, aby děti uměly přenést do jakékoli oblasti života.
Vidím jako velmi přínosné sdílet naše zkušenosti a systém fungování naší školy s dalšími školami. Aby byl stále živý. Pravidelně zveme kolegy z dalších škol na stáže k nám. Získáváme tak cennou zpětnou vazbu. Sami se jezdíme inspirovat do jiných škol.
Program Začít spolu byl první program, který mě zaujal a který šel snadno implementovat do běžné výuky. Zásadní mi přijde práce v centrech aktivit. Práce v centrech přináší spoustu situací, ze kterých se můžeme učit. Mezi dětmi vznikají konflikty, nedorozumění, nebo naopak vzniká pocit sounáležitosti, společné práce. Při reflexi a hodnocení práce děti popisují, co se stalo, co prožívaly, co by příště udělaly jinak, co by jim pomohlo. S touto následnou reflexí je to jedinečná příležitost, jak se mohou učit řešit konflikty a nedorozumění, vnímat jeden druhého. Zjišťovat, že každý situaci může prožívat jinak a není to špatně. Pro mě jsou to zásadní dovednosti do života.“
Více informací o soutěži a nominacích se dozvíte na webu GTP CZ.
Ve třetím medailonku se představuje semifinalistka GTP CZ Kamila Janyšková ze ZŠ a MŠ Citadela o. p. s. v Kojeticích u Prahy:
„Narodila jsem se na Den učitelů a do světa jsem vstoupila rozhodně s učitelským srdcem. Nikdy to ale nebyla čísla ani vzorečky, které mě naplňovaly. Byla to touha sdílet vědomosti, rozvíjet myšlení a otevírat dveře do světa poznání. Moje první profesní kroky tak nevedly k tabulce s rovnicemi, ale k dětem, kterým jsem se stala průvodcem na jejich cestě životem. Díky své mnohaleté pedagogické praxi v Jedličkově ústavu a školách jsem učitelka, která věří, že každý má právo na vzdělání a že každý má potenciál stát se někým výjimečným.
Mým hlavním cílem (a cílem celé školy, kterou jsem založila, aby mohla na těchto principech stát), je vytvořit funkční edukační prostředí pro kreativní myšlení dětí a žáků a podporovat dovednost samostatné práce. Uvědomuji si, že vzděláváme děti pro svět, který si teď sami ani nedokážeme představit.
Svou školu a školku jsem s kolegy již při jejím zakládání postavila na programu Začít spolu. Otevírali jsme ji jako celý koncept vzdělávání od předškolního věku až po volnočasové aktivity a spolupráci s rodinami. Mým ideálem je ukázat, že to jde, že kvalita nemusí stát na kvantech informací a na drillu, ale na porozumění, pochopení a zapamatování na základě prožité zkušenosti. V této cestě je ale role žáka jako osobnosti velmi důležitá a přechází z dítěte jako vzdělávaného objektu na dítě jakožto svébytnou bytost s různým koktejlem nadání, motivací a schopností. Na své profesní pedagogické cestě jsem zjistila, že jediná šance, jak školství někam posunout, je odspodu – příkladem dobré praxe. Ukázat, že to jde, ukázat, že to funguje, ukázat pedagogům, že takto mohou, že i toto může být cesta.
Program Začít spolu nevnímám jako alternativu, ale jako moderní přístup – a tak ho také za naši školu komunikuji s rodiči a veřejností. Co je na něm pro mne opravdu cenné je, že v sobě propojuje nejnovější poznatky pedagogiky a psychologie s osvědčenými vzdělávacími postupy, a zároveň mi dává jako učiteli možnost přizpůsobit si jeho konkrétní podobu. Každý kolektiv, který jsem kdy vzdělávala, byl jiný. Každé dítě mělo jiné potřeby. A to mám díky Začít spolu možnost reflektovat a využívat. Navíc, a to je pro mne stěžejní, se každé dítě v mé třídě má možnost cítit respektováno, zažívat úspěch a rozvíjet se až na hranici svých možností. FUNKČNÍ inkluzivní vzdělávání je pro mne velmi důležité, a to nejen jako pro učitele prvního stupně, ale hlavně jako speciálního pedagoga. Jsem připravena přijmout jakékoliv děti, a to bez rozdílu nadání, etnika, sociálního statusu či zdravotního postižení. V každém případě a u každého dítěte diskutujeme s rodiči o tom, zda je naše škola dobrou volbou pro jejich potomka, zda si rozumíme v principech vzdělávání a zda to spolu zvládneme.
A čeho bych chtěla tedy docílit? Toho, aby se mi nikdy nestalo, že budu mít pocit, že mám „hotovo“. Vzdělávání dětí je velmi živá a nestálá profese, protože je přímo závislá na dění na této planetě, vývoji vědy a techniky, politické situaci apod. Chtěla bych, aby mé vzdělávání a vzdělávání v naší škole nikdy nestálo a stále šlo s dobou. Moje škola je malý vesmír, kde se setkávají různé osobnosti, sny a naděje. Ať už jsou to malí vědci, umělci nebo věčná děcka – všichni tu mají své místo.„
Více informací o soutěži a nominacích se dozvíte na webu GTP CZ.
Ve druhém medailonku se představí další semifinalistka GTP CZ, Petra Jurčová z 1. ZŠ Plzeň, Západní, p. o.:
„Být učitelkou byl můj sen od mého prvního vstupu do školy. Svůj sen si začala plnit až po narození svého čtvrtého dítěte. Začala jsem při mateřské dovolené studovat denní studium na ZČU FPe v Plzni. Již v průběhu studia jsem začala učit na 1. základní škole v Plzni, kde učím stále. Při výuce preferuji aktivní učení v souvislostech. Největší radost mi dělá, když jsou děti ve škole spokojené. Hodiny se snažím připravovat tak, aby každé dítě mohlo zažít úspěch, ráda čerpám z jejich znalostí a zkušeností.
Vzhledem k tomu, že od svých pedagogických začátků učím v programu Začít spolu, věřím naprosto v tento styl výuky. Jsou pro mě důležité principy tohoto programu. S dětmi buduji vzájemnou důvěru a vztahy mezi nimi. Podporuji jejich spolupráci a vrstevnické učení. Je pro mě také důležitá spolupráce s rodinami dětí – snažím se o partnerský vztah nejen s dětmi, ale i s jejich rodiči. Za úplně nejdůležitější však považuji mít ve třídě nastavenou přátelskou atmosféru a dobré klima. Myslím, že základem je, aby děti škola bavila a těšily se do ní – a podle zpětné vazby od dětí i rodičů se mi to daří. Při tvorbě materiálů do výuky se inspiruji nejen dětmi ve škole, ale také svými vlastními dětmi. Snažím se práci vždy připravovat gradovanou, tak aby si zde každé dítě našlo přesně to, co potřebuje. Osobně ráda překonávám překážky a velké výzvy – proto pro děti také připravuji práci, která je pro ně výzvou. S dětmi také ráda podnikám různé výlety a společně zažíváme různá dobrodružství. Učení je pro mě práce snů, která mě moc baví a dává mi smysl.“
Více informací o soutěži a nominacích se dozvíte na webu GTP CZ.
