Zveme všechny, které zajímají inovace, funkční výukové metody a budování dobrých vztahů ve třídě na novou akci – Den workshopů: 22. 11. 2025, 8:30 – 17h, ZŠ Táborská Praha 4.
Máme pro vás připraveno 21 workshopů na aktuální témata spojená se změnami v RVP. Z nich si můžete zvolit své preferované workshopy pro dopolední a odpolední blok (2 x 180 minut).
Můžete se těšit na zkušený lektorský tým Začít spolu, ale také další osobnosti specializované na konkrétní oblasti. Čeká vás sdílení dobré praxe a inspirativní setkání. Podpořte svůj rozvoj a wellbeing ve vzdělávání.
Cena: 2200 Kč. V ceně jsou zahrnuty 2 workshopy, 2 coffeebreaky a oběd. Akci je možné hradit ze Šablon II.
Učí na běžné základní škole v pražských Nuslích. Se svými druháky a druhačkami se snaží budovat komunitu, kde rychlejší pomáhají pomalejším a hlas a názor každého je stejně platný. „Sním o tom, že budu učit na bezpečné a přátelské státní škole,“ říká finalistka ceny Global Teacher Prize Anna Babanová. „To se ale nemůže stát tam, kde je každá učitelka sama se svou třídou za zavřenými dveřmi a navzájem se ostýcháme ukázat svou praxi, protože máme strach.“
Z rozhovoru vybíráme několik citací Aničky:
„Program Začít spolu byl vytvořen pro první stupeň základní školy na začátku 90. let s tím, jak se země východního bloku vydávaly demokratickou cestou. Je to program, v němž škola, děti a rodiče tvoří partnerský trojúhelník, kde se všichni učí smysluplně spolupracovat, kde rodina nezůstává za dveřmi školy, a věci, které se děti ve škole učí, nejsou odtržené od jejich života. Významným pilířem je integrovaná tematická výuka, kdy to, co se učíme třeba v češtině, propojujeme s tím, co děláme v dalších předmětech. Část dne se učíme v blocích, takzvaných centrech aktivit. A v neposlední řadě vedeme dítě k tomu, aby chápalo, že učení je především jeho nebo její zodpovědnost.„
„U nás v ZŠ Křesomyslova se učí podle Začít spolu jen ve dvou třídách. A samozřejmě zezačátku tam bylo mnoho nového – kromě center aktivit také matematika podle Hejného, nevázané písmo Comenia Script… Hodně jsem ale dbala na to, aby se rodiče mohli kdykoliv přijít na cokoliv zeptat, aby u mě měli dveře vždy otevřené. Co pozoruji, tak naši rodiče s dětmi hodně mluví o tom, že jejich škola byla úplně jiná. A jsou rádi, že jejich děti chodí do školy s radostí. Občas mi rodiče píší, když jsou jejich děti nemocné, že už se jim doma stýská a chtějí zpátky do školy...“
K otázce, zda učit kompetence nebo znalosti, Anička říká: „Já jsem určitě uprostřed. Nemůžeme se bavit jenom o znalostech, protože to je model tradiční staré školy, kde děti nejsou brány jako partneři a většinu dne řeší uzavřená zadání jen s jednou správnou odpovědí. Zaměření jen na kompetence, aniž bychom se zamýšleli nad obsahem, nad cíli, nad kritérii pro hodnocení, a nechávali rozhodování, co se budou učit, jen na dětech je podle mě druhý extrém. Moje velké téma je, do jaké míry dát prostor žákovskému hlasu a učit tak, aby byl prostor jak pro rozvoj důležitých kompetencí pro život, tak pro znalosti, bez nichž to nejde.„
A na závěr Anička ještě vysvětluje svoji představu výuky v bezpečném prostředí: „Věřím, že nikdo z dospělých by nechtěl žít to, co děláme dětem při běžné transmisivní výuce v tradiční staré škole – neustále je držíme v pozoru, rozkazujeme, kontrolujeme, přesouváme z lavic a zase do lavic. Přitom ve třídách sedí lidé, kteří se budou jednou o nás starat a budou řídit tuto zemi a můžou ji měnit k lepšímu, budoucí vědci a vědkyně nebo třeba budoucí prezidentka či prezident. Kdyby se nám školu povedlo trochu uvolnit od strachu z chyb, měli bychom víc času a energie na vytváření bezpečného prostředí – vyučující pro děti a vedení pro vyučující. Mohli bychom se méně soustředit na to, co se nepovedlo, a víc na to, co se daří – a pak bychom postupně otevřeli dveře do svých tříd a mluvili o důkazech o učení a silných a slabých stránkách školy.„
České školství se v poslední době razantně proměňuje. Týká se to i předškoláků. Důraz se klade na respekt vůči dítěti a jeho individualitě. Jak to vypadá v praxi? „Úplně jednoduše“, říká ředitelka Mateřské školy Řestoky Dagmar Krčilová, která pracuje s dětmi v programu Začít spolu. „Ten v podstatě kopíruje změny, které v rámcovém vzdělávacím programu nastávají.“
Podle ředitelky Krčilové je potřeba ze všeho nejdřív vytvořit pro děti správný prostor. „To znamená přestavět třídu, kde nábytek bývá po obvodu zdí tak, aby zanikla velká plocha uprostřed, ale naopak, aby se vytvořily menší koutky. Těm koutkům říkáme Centra aktivit. Děti si tam staví, hrají divadlo, vaří, je to různé. Těch koutků s různými činnostmi je celkem jedenáct,“ vysvětluje ředitelka a pokračuje:
„Dítě nepřijde do velkého prostoru, ale může se někde zašít. Je to pro něj přirozenější. Vybere si koutek podle své silné stránky, kterou rozvíjí. Pak se po dvaceti minutách všichni sejdou v tzv. reflektivním kruhu, kde si s paní učitelkou povídají o tom, co dělali, co se naučili
V pátek sbíráme témata, o čem si děti chtějí povídat. Vybereme to téma, které se nejčastěji opakuje. Chlapce hodně zajímají traktory, ale už jsme měli i Pokémony,“ směje se ředitelka Dagmar Krčilová.
Jak se děti učí souznít s přírodou? A čím se pyšní přírodní zahrada, kterou v Mateřské školy Řestoky vytvořily? Poslechněte si více v záznamu pořadu.
Cena pro inspirativní pedagogy Global Teacher Prize Czech Republic zná své letošní vítěze a potvrdila, že nominovaní učitelé*ky ze Začít spolu se již tradičně objevují ve finále této prestižní soutěže. Anna Babanová ze ZŠ Křesomyslova v Praze, metodička Začít spolu a autorka řady publikací, získala letos krásné 2. místo.Na prvním místě se umístila Eliška Havránková, učitelka odborného výcviku uměleckořemeslných předmětů na Akademii Světlá nad Sázavou.
Všechny finalisty i vítěze najdete v presskitu zde. Jejich videomedailonky si už nyní můžete pustit na YouTube, videomedailonek Aničky je zde.
Oceněná Anna Babanová má svůj profil včetně videomedailonku a rozhovoru na stránce EDUin.
Porota vítěze vybírala z jedenácti finalistů. Členka poroty a vítězka GTP CZ 2021 Barbora Heřmanová u všech oceňuje, že vytváří podmínky a prostředí pro propojování znalostí a dovedností žáků. „Viděla jsem vzájemnou důvěru mezi žáky a učiteli a respekt k jedinečnostem a názorům každého z nich. Finalisté vedli žáky k argumentaci, doptávání a vytváření si vlastního názoru. Reflexe a následné plánování dalšího postupu jsou už samozřejmostí u každého z nich a také součástí jejich vyučovacích hodin.“
Začít spolu mělo letos v semifinále soutěže ještě další kandidáty – Radku Barvínkovou a Mirka Smoleje. Slavnostního večera se účastnily také finalistky z předchozích ročníků, takže tým Začít spolu zde měl s podporou ředitelky SbS ČR, Ivety Pasákové, silné zastoupení. Ke gratulacím Aničce Babanové se připojil široký lektorský tým Začít spolu.
Od 1. července dochází u ceny Global Teacher Prize Czech Republic k jejímu osamostatnění pod novým subjektem. Organizátorem ceny bude spolek GetThePoint, jeho ředitelkou je současná manažerka ceny GTP CZ Hana Matoušů. „Osamostatněním ceny Global Teacher Prize Czech Republic dostane celý organizační tým větší prostor pro rozvoj ocenění a jeho dopadů do českého vzdělávacího systému. Mám velkou radost, že EDUin cenu do Česka přinesl, položil pevné základy pro její růst a dál u projektu zůstává jako mediální partner,“ říká ředitelka EDUinu Martina Chvátalová. A manažerka ceny GTP CZ Hana Matoušů dodává: „Organizační tým ceny zůstává stejný. Budeme se ale kromě ocenění víc zaměřovat i na práci s učitelskou komunitou, která okolo ceny vznikla. Její členové se vzájemně obohacují, inspirují a sdílí dobrou praxi. Díky ceně mohou být inspirativní učitelé více slyšet, mohou posouvat zažitou normu a dostávají příležitosti ovlivňovat české školství a podílet se na změnách vzdělávací politiky.“
Program Začít spolu již tři desetiletí přináší inovace do škol a propojuje odborníky, kteří usilují o rovný přístup ke kvalitnímu vzdělávání pro všechny žáky. Nyní přichází s Průvodcem tvorbou ŠVP, který školám pomůže efektivně zavést změny vyplývající z revizí RVP. Tato metodická podpora nabízí nejen strukturovaný proces, ale také praktická řešení přizpůsobená individuálním potřebám škol.
Program Začít spolu dlouhodobě reflektuje aktuální trendy ve vzdělávání a jeho principy jsou v souladu s vizemi popsanými v Bílé knize (2001). Již v roce 2004 byla jeho metodika doporučována jako inspirativní základ pro tvorbu školních a třídních vzdělávacích programů v rámci kurikulární reformy. Dnes čelí základní a mateřské školy v ČR zásadní výzvě – implementaci změn vyplývajících z revizí RVP, které Ministerstvo školství vydalo v lednu 2025. Step by Step ČR opět přináší školám osvědčený systém, který jim pomůže tyto změny efektivně a smysluplně zavést. Dlouholetá praxe škol pracujících v programu Začít spolu potvrzuje, že tato cesta je funkční a udržitelná. Jejich zkušenosti mohou být inspirací pro další školy, které chtějí modernizovat své vzdělávací programy. Tvorba a úprava ŠVP ale není jen administrativní úkol – je to především možnost posílit spolupráci pedagogického týmu. Začít spolu proto školám nabízí nový nástroj – Průvodce tvorbou ŠVP, který pomáhá školám společně vytvořit strategický dokument. Jeho cílem není jen splnit formální požadavky, ale především zavést efektivní týmové řízení, které podpoří školu jako učící se organizaci s dlouhodobou vizí. Ředitelka Iveta Pasáková a projektová manažerka Jana Zajícová vysvětlují, co Průvodce nabízí a v čem je přístup jedinečný.
Agresivní rodiče na třídních schůzkách: Dejte jim napít a určete pravidla, radí učitelky
Rodiče tráví ve školách kvůli konzultacím i několik hodin. Je současný způsob konání třídních schůzek vyhovující? Existují vůbec jiné možnosti? A jak nastavit komunikaci mezi školou a rodinou tak, aby fungovala? Setkaly se někdy s agresivitou rodičů? To jsou otázky pro hosty pořadu Školní hlášení! na TN Live, ředitelku Základní školy Tomáše Garrigua Masaryka v Mnichovicích Marcelu Erbekovou a učitelku na Základní škole náměstí Svobody v Praze 6 Andreu Havlíkovou, která pracuje s programem Začít spolu.
Andrea Havlíková vysvětlila, že vztah mezi učitelem a rodičem by měl být postavený na vzájemné důvěře, respektu a úctě, že by se učitel neměl nijak stavět nad rodiče. Má smysl ale zavádět nějaké specifická pravidla komunikace?
Havlíková k tomu doplnila: „Rodiče jsou zváni do výuky, také na tripartity a třídní schůzky. A také mají možnost domluvit si kdykoliv individuální schůzku a paní učitelkou, takže prostor pro komunikaci je otevřený a snažíme se, aby rodiče byli součástí našeho vzdělávání.“
Na otázku, zda rodiče mají zájem nahlédnout do výuky, Andrea odpověděla, že odpoledne center aktivit pro rodiče a prarodiče se účastnilo 80% rodičů a chodí se dívat i do výuky. „Snažíme se, aby rodiče byli součástí vzdělávání. Teď mám třeba maminku pediatričku, která si pro děti připravila doktorskou hodinu. Rodiče se snaží své profese předat a zapojit se do učení. A aby se komunita sblížila, podporujeme i neformální setkávání, třeba víkendové výlety.“
Ochranářství je cesta do pekel. Už v mateřské školce. „Učitelky neumožní dítěti být samo sebou,“ říká šéfka programu Začít spolu
„V současné době už náš program není žádná alternativa, měl by to být standard moderního vzdělávání,“ říká v rozhovoru o českých školkách Iveta Pasáková, ředitelka organizace Step by Step, která už třicet let buduje sítě mateřských a základních škol s programem Začít spolu. „Varovné signály, že to ve školce nefunguje tak, jak by podle současných požadavků mělo, uvidíte hned u vchodu.“
V rozhovoru se mimo jiné dočtete:
Jaké jsou varovné signály, že to ve školce nefunguje,
co nabízí program Začít spolu a jaké jsou jeho benefity,
proč jsou někdy kuchařky a uklízečky „žáby na prameni“,
jak přistupovat k plačícím dětem, proč se ve školce musí spát,
proč si učitelky v MŠ stěžují, že „rodiče jsou strašní“,
jak děti poškozujeme přehnaným ochranářstvím,
co je důležitější než správný úchop tužky a
jakou barvu má vodník?
Ale také…
Proč Začít spolu zapojuje rodiče,
podle čeho se v Začít spolu hodnotí kvalita pedagogické práce,
jak děti pracují v centrech aktivit,
co čeká školky, které se chtějí do programu zapojit,
jak vypadají demokratické principy v praxi,
jaké hodnoty jsou v programu klíčové,
jaké má program výsledky a co potvrdil výzkum,
jak Začít spolu připravuje děti pro život.
Článek redaktorky Lenky Vrtiškové Nejezchlebové byl publikovaný 7. března 2025 v denikn.cz a přečíst si ho můžete ZDE.
S radostí sdílíme třetí medailonek letošního semifinalisty GTP CZ, který pracuje s programem Začít spolu. V tomto profilu se představuje Mirek Smolej, který působí v ZŠ Vrané nad Vltavou.
„Rozvíjet se a vyučovat ve vzdělávacím programu Začít spolu jsem se rozhodl z mnoha důvodů. Tento způsob výuky rezonuje s mým vnitřním pedagogickým nastavením. Tak nějak intuitivně jsem výuku vedl v podobném duchu, proto pro mě bylo přirozené plně se opřít o znalosti a dovednosti, které jsem získal na letních školách Začít spolu. Musím říci, že právě letní školy pro mě byly nejpřínosnějšími a nejkomplexnějšími vzdělávacími kurzy, kterými jsem kdy prošel. Je to neuvěřitelný zdroj inspirace a energie. Denně mi v mé praxi dělá radost pozorovat, jaký má program Začít spolu vliv na děti. Děti přebírají zodpovědnost za své učení, které probíhá činností. Vnímají učení ne jako činnost ve škole, ale jako součást života. V procesu svého učení získávají kompetence potřebné pro vytváření zdravého kooperativního společenství, budují zdravý postoj k sobě sama a svému okolí. Program Začít spolu vnímám jako příležitost k tomu, aby se dveře školní třídy plně otevřely reálnému světu, ve kterém, dle mého názoru, probíhá to pravé smysluplné a přirozené učení.
Aktuálně doprovázím děti na jejich cestě vzděláním na prvním stupni Základní školy Vrané nad Vltavou v programu Začít spolu. Tento způsob výuky mi vyhovuje, protože „boří“ stěny školy, kdy se děti učí reálným světem a reálnými činnostmi ve spolupráci s celými rodinami.
Kvalita vzdělávacího procesu se dle mého názoru vždy odráží od kvality vztahů mezi dětmi (i učiteli). To považuji za mou klíčovou roli ve třídě – učit děti respektu k sobě i druhým. Snažím se vytvářet takové prostředí, kde se každý člen třídy cítí být plnohodnotnou a důležitou součástí.
Hodnotím formativně, protože mi to dostatečně umožňuje oceňovat každý krůček vpřed. Čemu věnujeme pozornost, to roste, a ve škole to platí dvojnásob. Už několikrát jsem byl svědkem toho, jak se děti, přicházející do mé třídy s nálepkou „zlobivé“ či „neúspěšné“ dítě, stávají zodpovědnými a úspěšnými díky pozitivnímu přístupu, který dětem nabízí zcela odlišný pohled na sebe sama.
Věřím tomu, že i malé děti zvládnou velké věci. Proto je mým úkolem pro děti vytvářet maximálně podnětné prostředí, ve kterém se neomezeně učí samy přímou zkušeností a spoluprací. S dětmi hledáme balanc mezi výzvami moderního světa a přirozenými hodnotami života. Proto se zabýváme moderními technologiemi, ale zároveň se dostatečně učíme v přírodě a přírodou.
Sdílím s J. A. Komenským jeho nadčasový názor, že škola by měla být dílnou lidskosti. Nevíme, co děti budou potřebovat umět za 30 let. Ale lidskost je právě to, co bude vždy pro zdravé společenství aktuální. Inspirace dětí k lidskosti je však oboustranná záležitost (děti jsou velkým zrcadlem), proto i mě to motivuje být každý den lepším člověkem. A proto tak rád říkám, že být učitelem je cesta seberozvoje na celý život.
Spolupráce a sdílení je pro mě důležitým zdrojem pedagogického růstu. Proto i já sdílím svou výuku na sociálních sítích, několikrát jsem vystoupil na mezinárodních konferencích o inkluzivním vzdělávání, od září tohoto roku jsem zahájil spolupráci s Montessori školou v roli mentora.“
S radostí sdílíme druhý medailonek letošní semifinalistky GTP CZ, která pracuje s programem Začít spolu. V tomto profilu se představuje Radka Barvínková, která působí v ZŠ a MŠ Lanškroun, Dolní Třešňovec.
„Mám za sebou cestu paní učitelky, co škobrtala, dělala chyby, na které není hrdá, protože prostě učila tak, jak učili ji. Postupně jsem však zahlédla, že nejde o mě, ale o děti. Toto prozření změnilo moje pohledy a klasický prostor pro vzdělávání mi přestával dávat smysl. V tu dobu krize jsem měla to štěstí nahlédnout do kuchyně programu Začít spolu. Přestěhovat se za volným místem učitelky v tomto konceptu bylo pro mě jasnou volbou. Momentálně tedy učím na ZŠ a MŠ Dolní Třešňovec. Náš vzdělávací program se nazývá „Rosteme spolu“, celý se odehrává pod záštitou programu Začít spolu a dává směr veškerému mému pracovnímu procesu. Děti ve škole mi říkají Ráďo, Radu, Radečko… a já jsem jim průvodcem na jejich cestě prvním stupněm. Provádím je výukovým procesem, snažím se dávat smysl a radost tomu dlouhému času, který spolu trávíme. Vzájemně se posouváme. Věřím, že učím hlavně tím, jaká jsem. Živý člověk, který prožívá své emoce, dělá chyby a respektuje své děti takové, jaké jsou. Začít spolu vidím jako „dortovou formu“, do které mohu se svou třídou bezpečně zatéct. Smysluplným výukovým procesem, centry aktivit, sebereflexí, vzájemnými vztahy a vnitřní motivací. Abych to, čemu věřím mohla šířit dál, stala jsem se lektorkou organizace Step by Step. Na své škole jsem tedy i metodičkou tohoto programu. Jako zástupkyně a školní mentor pečuji i o své kolegy. Kořením mého života a mým poznávacím znamením se stal smích. Konkrétně formát jógy smíchu, jehož jsem se stala lektorkou. Snažím se tento jednoduchý, dostupný nástroj šířit, kde se dá. Když se člověk směje, je v radosti, je v lehkosti, beze stresu a strachu. Což je pro mě, nejen v procesu učení, velmi žádoucí. Takže pokud se při čtení mého medailonku usmějete, děkuji, mám splněno…“
S radostí sdílíme první medailonek letošní semifinalistky GTP CZ, která pracuje s programem Začít spolu. V tomto profilu se představuje Anna Babanová, která působí v ZŠ Křesomyslova, Praha.
„Moc bych si přála, aby každé dítě v naší třídě cítilo, že do ní patří. To mi přijde jako první (a pro mě velmi těžký) krok k tomu, aby děti byly skutečně připraveny dlouhodobě se učit a mohly zažívat úspěch. Kromě klidu, bezpečí a vlídnosti je ještě potřeba, aby si jednotlivé děti ve třídě měly možnost během vyučování uvědomovat, v čem jsou pro ně společné aktivity individuálně přínosné. Ranní dopis, kterým se vítáme ráno ve třídě, většinou zakončuji větou: Krásný a smysluplný den! Připadá mi důležité, abychom přemýšleli o smysluplnosti toho, co ve škole společně děláme. Nabízím dětem příležitosti, aby mohly sledovat pokrok ve svém učení. Aby chápaly, že čím víc energie do něčeho vložíme, tím se zvyšují šance na to, že v tom budeme úspěšní, nebo alespoň lepší než předtím. Děti vyzývám k pravidelnému sebehodnocení. Hledám příležitosti, abychom spolu zažívali věci i mimo zdi školy. Děti, jejich rodiče a svou kolegyni asistentku vnímám jako své partnery. Všichni společně usilujeme o Začít spolu v Nuselské 2.A.
Dlouhodobě se zabývám genderově citlivým přístupem ve vzdělávání, snažím se stavět na myšlence responzivního vyučování, zkoumám možnosti kolegiální spolupráce, usiluji o šíření dobré praxe v programu Začít spolu. Jsem autorkou a spoluautorkou řady pedagogických materiálů. Natočila jsem několik výukových videí, a již druhým rokem zveřejňuji svou pedagogickou praxi na instagramovém účtu @zacitspoluvnuslich. Spravuji stránky Centra aktivit v Začít spolu a sama do nich také přispívám. V roce 2022 jsem z pozice metodičky Začít spolu dokončila velkou reflexi center aktivit, metodický materiál Centra aktivit: Cesta ke smysluplnému učení. Rok poté jsem se rozhodla své teoretické zkušenosti ověřit ve své první třídě Začít spolu.
Spolupráce se Step by Step ČR se táhne mým profesním životem jako červená niť. Začala v roce 2004 a pokračuje dodnes. Za svůj profesní růst v oblasti lektorování a metodického vedení vděčím ředitelce SbS ČR Ivetě Pasákové a široké lektorské a učitelské komunitě Začít spolu. Díky nim jsem měla možnost do hloubky poznat program Začít spolu a najít v něm smysluplnou formu vzdělávání na prvním stupni. Centra aktivit, typickou formu práce v programu Začít spolu, vnímám jako unikátní příležitost pro responzivní vyučování. Po každém dni v centrech máme s dětmi příležitost ohlédnout se a vyhodnotit, co se povedlo a co ne. Následující den to zkoušíme znovu a třeba lépe.
Děti jsou mými partnery v učení a v rodinách dětí hledám podporu pro to, o co ve škole usiluji. Raději bych šla do soutěže, která by se jmenovala „Global Classroom Prize“, protože bez dětí nejsem učitelkou a bez jejich partnerství by se žádné mé vyučování nemohlo odehrát. Děti mě učí vidět věci jednoduše a pojmenovávat to, co je podstatné. Těší mě, že mohu spolu s nimi zkoumat svět a snažit se mu lépe rozumět. Učíme se. Děti i já.“
Více informací o soutěži a nominacích do semifinále se dozvíte na webu GTP CZ.
