Novinka v nabídce publikací spolu – základní balíček Začít spolu pro MŠ – je na světě!
Na jeho vzniku se autorsky podílely naše metodičky Diana Roubová a Věra Váňová Krejčová společně s grafičkou Kateřinou Gorissen, která má v publikacích pro Step by Step už svůj dlouhodobý otisk. O přivedení balíčku na svět se postarala tiskárna HRG v Litomyšli, jejíž jednatel Leoš Tupec a vedoucí obchodu Jan Gloser mají k Začít spolu velmi osobní vztah. I oni jsou rodiči dětí, které se vzdělávají ve škole s programem Začít spolu.
Příběh této publikace je tedy skutečně „balíček“. Balíček užitečného know-how, rad „jak na Začít spolu“ a vizualizace pomůcek, které vám usnadní práci v začátcích. Balíček je také výtvorem osobností, které jsou s programem spjaté, a na výsledku je to znát.
Nový produkt bude k dispozici od 19.8. 2024 na letní škole Začít spolu v Pardubicích za zaváděcí promo cenu 900,-Kč.
Dále je možné jej objednat na našem e-shopu ZDE nebo sehnat v regionálních ZaS centrech.
Benefity programu Začít spolu potvrdil výzkum Fakulty humanitních studií UTB ve Zlíně.
V letech 2021–2023 proběhlo výzkumné šetření, jehož cílem bylo zjistit, jaké schopnosti potřebné v životě u dětí rozvíjí konstruktivistický přístup k výuce v rámci programu Začít spolu. Výzkum probíhal mezi 517 žáky čtvrtých a pátých tříd ZŠ po celé ČR. Výsledky shrnuje výzkumná zpráva, která je k dispozici ZDE.
Závěry studie jsou natolik zásadní, že si jejich prezentace zaslouží pozornost. A proto se právě dnes, 12. června, uskutečnila Online kavárna Nadace České spořitelny, která výzkum zastřešila.
Hosty ve studiu byli: z vedení výzkumného týmu UTB ve Zlíně Denisa Denglerová osobně a Radim Šíp online, Antonín Jančařík, děkan PeDF UK, Iveta Pasáková, ředitelka Step by Step ČR, Olga Novotná, učitelka ZŠ Vejrostova Brno, kde výzkum probíhal, současně metodička a lektorka Začít spolu, a Petra Vallin, VŠ pedagožka PeDF UK, která se také ujala moderování diskuze.
A jaké byly cíle panelové diskuze?
Sdílet výsledky studie Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně – „Benefity programu Začít spolu“
Představit principy moderního vyučování, na něž výzkumná studie odkazuje a zdůvodnit, proč je potřebné je ve 21. století zavádět
Odpovědět na otázku, zda lze docílit pozitivní praxe, které výzkum popisuje, v běžném školním prostředí
Upozornit na funkční způsoby profesního rozvoje vyučujících v přípravném i dalším vzdělávání učitelů
Diskuze seznámila širší odbornou veřejnost s benefity, jaké tento program přináší. Výzkumná zpráva přinesla informace, které mohou být inspirativní i mimo rámec škol Začít spolu. Studie ukazuje, jak je možné zavádět kompetenční model vzdělávání, který je teď intenzivně diskutován v rámci revizí RVP. Záznam celého setkání můžete sledovat od 13.6. ze záznamu ZDE.
Zájemci z řad odborné veřejnosti se mohou seznámit s výsledky výzkumu také prostřednictvím Executive Summary (zkrácená verze v češtině) a také English Summary.
Hlavní zjištění jsou názorně zachycena v obrazovém dokumentu níže.
Děkujeme Nadaci České spořitelny za financování tohoto výzkumného projektu.
Výuka má být pestrá a dynamická. Děti nemůžou jen sedět a čekat, až se jim předají hotové věci, říká expertka na inovace
V Česku podle Nadačního fondu Eduzměna 75 procent výuky stále probíhá tak, že učitel pracuje hromadně se všemi žáky ve třídě jednou společnou formou se stejným obsahem činnosti. Jak jednosměrný výklad od tabule zpestřit? Co přináší dětem ozvláštněné vyučování a podpora jejich motivace, otevřenosti a tvůrčí spolupráce v třídním kolektivu? Jak měnit prostředí škol, aby čas v nich strávený byl pro děti, rodiče a učitele smysluplný, kreativní a radostný?
V Reparátu představíme program Začít spolu organizace Step by Step ČR, který v Česku od roku 1994 podporuje školy, učitele, rodiče a děti a usiluje o změnu přemýšlení o vzdělávání.
„Děti z programu Začít spolu jsou schopné podívat se na vlastní učení z nadhledu, podívat se zpětně na to, co bych mohl udělat pro to, abych se příště naučil víc,“ vysvětluje Iveta Pasáková, ředitelka Step by Step ČR.
„Ve většinových školách děti uvádí, že se učí kvůli rodičům nebo známkám. My jsme ověřili na průzkumu ve spolupráci s Univerzitou Tomáše Bati ve Zlíně, že děti jsou víc kreativní při řešení problémů a dokážou predikovat, jak dané úlohy zvládnou.“
Mezinárodní síť International Step by Step Association zdůrazňuje i v řadě zahraničních vzdělávacích systémů, že dítě je ten, kdo řídí proces učení a zcela přirozeně vyhledává vzdělávací příležitosti, které jemu samotnému dávají smysl a užitek. Programem v Česku za tři dekády prošlo 10 tisíc dětí z mateřských a základních škol.
Chyba je kámoš
Rozvoj žáků je možné podpořit spoluprací, otevřeností a kladným postojem k chybám, díky čemuž se děti cítí bezpečně a respektované.
„Věnujeme pozornost tomu, abychom oddělili proces učení a proces měření výsledku – hodnocení. Ve chvíli, kdy se učím, dělám chyby, a když je nedělám, tak už to umím a potřebuji novou výzvu. Učitel plánuje učení tak, aby mířil na nejlepší možný výsledek a zároveň stavěl dětem lešení nebo žebříky, aby mohly směřovat k cíli s dopomocí. Může třeba při opravě diktátu nebo slohové práce zvýraznit jen řádek, kde je pravopisná chyba, a ne označit chybu přímo. Žák díky tomu s chybou pracuje, protože to je příležitost pro to, aby učivu mohl dál porozumět,“ vysvětluje Zdeněk Dlabola, lektor, mentor a průvodce z organizace JOB – spolek pro inovace, který se dlouhodobě věnuje zavádění inovací do vyučování.
Zachytili jste v českých školách i další zajímavé způsoby, jak povzbudit v dětech chuť k učení? Napište nám o nich na adresu reparat@rozhlas.cz. Anebo připojte tipy na další témata, která vás ve zdejším školství zaujala.
Řecký svět selhal ze stejného důvodu, z jakého dnes tváří v tvář autokraciím jiných civilizačních okruhů selháváme i my. Naše vzdělání nám neumožňuje porozumět charakteru společnosti, v níž žijeme a na jejíž výzvy máme reagovat.
Více než deset let jsem členem týmů, jež zkoumají ty školy hlavního vzdělávacího proudu, kde se děje něco skutečně zajímavého. Kde dochází ke skutečnému vzdělávání. Ti, kteří se na těchto změnách podílejí, jsou hrdiny dnešních dnů. Denně se derou proti proudu nehostinného systému vzdělávání. Kvůli jeho nastavení jsou jejich těžce vydobytá vítězství vzápětí podkopávána a mařena. Proto velmi často vyhoří a vyhasnou. Jsou to hrdinové v antickém smyslu tragičtí. To patrně není náhoda. Celý problém má totiž svůj počátek hluboko v naší historii.
Radim Šíp je pedagog a filozof, který působí jako vysokoškolský učitel. Výzkumně se zabývá vzdělávacími systémy a jejich dopady na společnost. Se svolením autora citujeme pouze vybrané pasáže z jeho eseje, která vyšla 8. března v Deníku N a celou verzi najdete ZDE.
Na rétorické rovině náš vzdělávací systém deklaruje, že se orientuje na kvalitu výuky a podporuje nadané jedince. Ve skutečnosti je tomu přesně naopak. Kdo se zabývá vzděláváním nadaných žáků, ví, že je nejsme schopni podporovat, že mnohá nadání nedokážeme ani detekovat, natož rozvíjet. Ty nejslabší žáky a studenty na druhé straně spektra nejsme zase schopni pozvednout. A tak je základním a nejčastějším produktem masa „normálních“: průměrných a polovzdělaných jedinců. Vzdělávací parní stroj 19. století funguje přesně tak, jak byl nastaven.
Systémově přehlížíme vnitřní logiku vývoje společnosti a nechápeme to nejpodstatnější: Sebevzdělanější jednotlivec se může plně rozvinout pouze ve společnosti, která svoji odolnost staví na starosti o maximální vzdělání každého svého člena. Za vzdělání považujeme to, co jsme si jako jednotlivci schopni uzurpovat pro sebe, co si takzvaně osvojíme. Většinou nazpaměť, případně na mechanicky naučených typizovaných příkladech. To je podstata našeho základního i středního školství.
Jenže pro sociální povahu vzdělávání jsou centrálními hodnotami schopnost efektivní komunikace a kvalita procesu sdílení a utváření znalostí. Tyto hodnoty však považujeme za podezřelé „měkké dovednosti“, které si můžeme dovolit rozvíjet teprve poté, co naše děti „nakrmíme“ dostatečným počtem výukových obsahů. (Mimochodem tím vyjadřujeme svou hlubokou nedůvěru v lidskou touhu po poznání.) Tak vytváříme prostředí náchylné ke společenské schizofrenii, jež se projevuje také tím, že rodiče, stejně jako učitelé, trnou v úzkostech, že s žáky nebyly probrány tyto a tyto „povinné“ obsahy. Co na tom, že vlastně nevíme, které obsahy a proč bychom měli učit! Hlavně že onen slepý parní stroj z 19. století jede na plné obrátky.
Vydali jsme se sice cestou modernizace společnosti, ale ve skutečnosti jsme se moderními nikdy nestali. A tak ve chvíli, kdy přijde nějaká neočekávaná či nepředstavitelná událost, tedy událost ne-typická, na kterou nemáme předem dané postupy řešení, dostává se společnost do stavu nesmyslné agresivní aktivity, která s řešením problému nemá nic společného. Elity se ukazují být stejně zmatené jako všichni ostatní a masy hledají svého malého diktátora, pana učitele, který jim řekne, kde leží pravda.
Ty skutečně dobré školy
Na začátku textu jsem zmínil naše výzkumy škol, kde dochází ke skutečnému vzdělávání. V poslední době se věnujeme výzkumu zajímavého, ve školách hlavního vzdělávacího proudu relativně rozšířeného výukového programu Začít spolu. V něm jsou sociální povaha poznání a regulativní podstata pravdy vnitřně zabudovány. Ale ať už jde o výzkum tohoto konkrétního programu, či o školy, které si „jen“ uvědomily, že vzdělávání nespočívá v předávání poznatků, ale především o kultivaci společenské podstaty člověka, výsledky nám opakovaně ukazují, k jakým hlubokým změnám na úrovni kvality poznání v těchto školách dochází, ale také to, jak jsou tyto změny neslučitelné s naším naslepo běžícím vzdělávacím strojem. Je tomu tak proto, že ony vysmívané „měkké dovednosti“ vedou k efektivnějšímu nabývání, dlouhodobějšímu uchování a komplexnějšímu strukturování znalostí. Když jsme například byli přítomni výuce ve třetí třídě jedné z takových škol, žasli jsme nad tím, jak tito malí žáčci ovládají metakognitivní dovednosti. Tedy dovednosti, které dokážou neustále zefektivňovat způsob nabývání a propojování znalostí. Při závěrečné reflexi v takzvaném kruhu téměř každý z nich kladl otázky: Co bylo cílem tohoto našeho úkolu? Jak jiná skupina tento úkol pochopila? Jak konkrétně jsme v naší skupině k problému přistoupili? Jak jsme jej vyřešili? Proč to trvalo tak dlouho? Jakých chyb jsme se dopustili? Ve které fázi postupu jsme ony chyby udělali? Proč jsme je udělali? Co bychom měli příště změnit? Poradí nám jiná skupina, jak jiným způsobem postupovat? Předběžné výsledky právě probíhajícího výzkumu programu Začít spolu naznačují, že rozvoj metakognitivních znalostí je u těchto žáků statisticky významně větší než u jejich vrstevníků z tradičně fungujících škol. Pokud se tyto výsledky potvrdí, pak to mimo jiné znamená, že námi zkoumané školy dělají pro své žáky mnohem víc než jen to, že je „vybavují“ poznatky. Učí je strukturovat problémy, stanovovat si cíle a nacházet vlastní cesty, jak tyto cíle naplnit, jak zhodnocovat efektivitu těchto cest a jak vybírat cesty nejvhodnější. A dosahují toho právě tím, že kladou důraz na skupinovou práci a komunikaci předložených úkolů. Podobně je možné interpretovat i nedávný výzkum výsledků žáků vyučovaných matematice prostřednictvím Hejného metody, v níž je sociální povaha učení vnitřně přítomna formami, jakými je systém matematiky v žácích budován.
Základním faktorem zmíněné výuky je situace, v níž žádná vnější autorita – učitel, rodič či nějaký jiný vůdce – není předem garantem správnosti poznatku. Poznatek se stává pravdivým nikoli tím, že to někdo tvrdí, anebo tím, že mechanicky následujeme autoritou vyžadovaný postup. Poznatek se stává pravdivým až na základě toho, že problém je uspokojivě, tedy někdy rychleji, někdy zajímavěji, někdy komplexněji vyřešen a že je vyřešen jen dočasně, tedy jen do té doby, než se najde ještě rychlejší nebo zajímavější nebo komplexnější řešení.
Pravda tak přestává být neměnnou věcí, kterou může někdo vlastnit, a může ji proto i „předávat“, a začíná být tím, čím skutečně je – regulačním principem společenské povahy lidského poznání. V praxi si tak žáci osvojují to, o čem se většinou pouze teoreticky mudruje: Zdrojem pravdivého poznání je samotná skutečnost, nikoli něčí autorita.
Ti učitelé a ředitelé, kteří v tomto nehostinném systému našli cesty, jak všech těchto změn alespoň částečně dosahovat, jsou skuteční hrdinové. Teprve oni totiž vychovávají generaci našich budoucích spoluobčanů, jež by se snad mohla vymanit z koloběhu polovzdělanosti a dostát nárokům, které na člověka klade moderní demokratická společnost. Ovšem jsou to hrdinové tragičtí. Takových učitelů a ředitelů je sice více než před deseti lety, ale stále příliš málo na to, aby nebyli jen výjimkami, které potvrzují pravidlo. Uhánějící parní stroj 19. století je vysává, ničí a odstraňuje z cesty a na jejich místa přicházejí ti, kteří mohou stroji posloužit mnohem lépe. Polovzdělanci.
Autor eseje: doc. Mgr. Radim Šíp, Ph.D., zdroj textu a obrázku: Deník N
Pozn. Výsledky zmíněného výzkumu programu Začít spolu Univerzitou Tomáše Bati předpoklady potvrdily a se závěry vás brzy seznámíme.
Skupinová reflektivní metoda: WANDA – Tam kde se cítí dobře učitelé, je dobře i dětem
Sdílíme článek, ve kterém naše kolegyně Lucie Maršálková ze SbS ČR vysvětluje, jak může metoda WANDA pomoci při práci s pedagogickými týmy ve škole. Aneb zažijte v praxi, co znamená kolegiální podpora založená na sdílení a důvěře.
Wanda je skupinová reflektivní metoda, která pomáhá pojmenovat a popsat problematické situace a společně nalézt efektivní řešení, která jsou přenositelná do vlastní praxe. K tomu využívá supervizní a koučovací techniky, ale od obou technik se také v některých aspektech odlišuje. Wanda vznikla v Belgii, kde ji pedagogické i jiné profesní týmy s úspěchem používají k reflexi už přes 10 let. Název Wanda pochází z vlámštiny. Znamená Waarderen (oceňovat), Analyse (analyzovat), Daden (konat).
Co se na Wandě nejčastěji řeší?
Argumentace nových metod a postupů rodičům
Komunikace s rodiči a kolegy
Respektování školních pravidel
Kázeň žáků, rušivé chování
Šikana, kyberšikana
Hodnocení
Motivace žáků
Spolupráce asistenta pedagoga a učitelů
Začlenění žáků s OMJ nebo žáků s překážkami v učení
Bez kompetentních učitelů nebudeme mít kompetentní žáky
Rozhovor s pedagožkami Janou Poche Kargerovou a Petrou Vallin
Kompetence a výuka, která je dětem dokáže předat, jsou evergreenem debat o našem vzdělávacím systému. Jaké přístupy by měly být vlastní učitelům, aby své žáky a studenty přiměli například kriticky myslet, spolupracovat a vzbudili v nich chuť učit se stále nové věci i po ukončení školní docházky? Nejen o tom je rozhovor s Janou Poche Kargerovou (JPK) a Petrou Vallin (PV) z Pedagogické fakulty UK, kde letos doběhl projekt SPIN, podpořený Nadací České spořitelny. Díky inovativním metodám, které SPIN přinesl, by měli být budoucí učitelé vybaveni na svou kariéru tak, aby ze škol odcházely generace připravené na stále se proměňující svět.
Z rozhovoru vybíráme pouze některé citace:
PV: „Obrovská je kapitola zpětné vazby a formativního hodnocení. Umět dávat efektivní popisnou zpětnou vazbu, zvládat respektující komunikaci. Nevím, do jaké míry se to dá naučit, ale dá se na to během studia odkazovat a systematicky pracovat právě i na budování postojů.“
JPK: „Na kompetenční rámec jsme dlouho čekali. Shrnuje totiž, jak by mělo vypadat budoucí vzdělávání učitelů.“
JPK: „Mám dlouhodobou zkušenost s programem Začít spolu, hodně se v něm angažuji a jsem i jeho lektorkou. Nejžádanější formou vzdělávání je přímý zážitek ve třídě. Jdeme podívat do třídy, po výuce následuje rozbor a reflexe. Učitelé dnes potřebují vidět, jak má výuka zaměřená na rozvoj kompetencí konkrétně vypadat.“
„Kompetence jsou znalosti, dovednosti, schopnosti a postoje, které potřebujeme k řešení každodenních problémů v životě… Ukazuje se, že kompetentní lidé mají daleko lepší práci a daleko lepší vyhlídky na lepší práci.“
„Kompetenční výuka také hodně souvisí s hodnocením. Jestli probíhá formou klasifikace, nebo zda si dítě vyhodnocuje svou vlastní práci. Jestli probíhají konzultace učitel-rodič-žák nebo jen třídní schůzky, kdy chybí příležitost se bavit s učitelem i dítětem.“
PV: „Tripartity by měly probíhat tak, že hlavní slovo má žák, nikoli učitel. Důležitá je také možnost volby. Dítě si třeba může vybrat knížku, kterou si zpracuje, nebo má na výběr ze třech různých úkolů. Je potřeba se pak žáka ptát, co ho k výběru vedlo. Dalším signálem, že škole jde o kompetence, je existence žákovského parlamentu, který dobře funguje.“
Se začátkem nového školního roku nabízíme metodu Wanda pro reflexi a sdílení zkušeností s programem Začít spolu v online verzi. Tyto kurzy jsou určeny účastníkům letní školy, ale také těm, kteří absolvovali kurz Začít spolu během školního roku.
Wanda je unikátní metoda facilitované skupinové reflexe, která využívá supervizní a koučovací techniky. „Většinou mezi sebou o problémech nemluvíme. Wanda nám dává možnost pohlížet na problémy jako na příležitosti.“
Proč si zvolit k reflexi a sdílení zkušeností metodu Wanda?
Nabízí bezpečný způsob kolegiální podpory.
Umožňuje sdílet a řešit problematické situace spojené s výukou podle ZAS, na které nahlíží z různých perspektiv.
Na řešení se podílí celá skupina, skupina je spojená profesním zájmem, účastníci mají různorodé zkušenosti s programem ZAS.
Vede účastníky k nalézání nových strategií při zavádění a realizaci výuky podle ZAS a ke změně přístupu k problémům.
Představuje účinnou prevenci proti vyhoření a přispívá k podpoře wellbeingu vyučujících.
A co řekli o Wandě sami absolventi kurzu?
„Líbila se mi vzájemná podpora. Na jakoukoliv vzniklou situaci nemusí být člověk sám. Pokud toho má plnou hlavu, může to někomu sdělit a může se na to podívat i jiný člověk, který v tom není zainteresovaný, a může mu pomoct.“
„Já si nedovedu představit, jak bych ty věci, které prožívám teď v praxi, řešila sama a neměla s kým je sdílet. Nechci vědět, co by se ze mě stalo za učitele.“
„Viděla jsem se v té situaci, protože i já občas na něčem lpím a myslím si, že je to pro všechny ta správná cesta. Začala jsem přemýšlet nad tím, že se musím víc oprostit od toho, co vyhovuje mně, a nabídnout dětem co nejširší spektrum možností, jak dojít k cíli.“
Wanda pro účastníky kurzů ZAS probíhá formou dvou skupinových facilitovaných setkání online. Celkem proběhnou dvě setkání pro každou skupinu. Každé setkání má stejnou strukturu a jedno setkání trvá cca 2,5 hodiny.
Termíny: 1. setkání v polovině října, 2. setkání cca za měsíc (listopad/prosinec).
Cena: 1300,- celkem (lze hradit z prostředků na DVPP)
Více informací k této nabídce a termíny kurzů pro MŠ / ZŠ najdete ZDE a jednotlivé kurzy pak na webu v sekci NABÍDKA.
Právě jsme naskladnili nové, upravené vydání publikace Centra aktivit: Cesta ke smysluplnému učení autorky Mgr. Anny Babanové a kol. Příručku si od této chvíle můžete objednat v našem e-shopu za cenu 500 Kč + poštovné. Příručka bude k prodeji také na našich velkých akcích, např. na letní škole Začít spolu v Třebíči.
Publikace představuje unikátní materiál, vycházející z praxe programu Začít spolu, nabízející důkladnou dokumentaci a kritickou reflexi tématu plánování výuky do center aktivit, ale také metodické nástroje, jak stávající praxi rozvíjet a zkvalitňovat. K tomu slouží také nová online učící platforma, která na publikaci navazuje konkrétními ukázkami plánování.
Více než dvě stě ilustrací z praktických zkušeností učitelek a učitelů, spolupráce několika desítek vyučujících napříč školami a třídami Začít spolu po celé České republice, myšlenky a zkušenosti více než šedesáti učitelů a učitelek a expertů a expertek, kteří s organizací Step by Step ČR v průběhu tří let spolupracovali na vzniku tohoto materiálu. Příručka je provedena v moderním grafickém designu a vazbě, která umožňuje knihu zcela rozevřít. Vydání obou publikací finančně podpořily Nadace BLÍŽKSOBĚ a Nadace České spořitelny.
Kniha byla oceněna 2. místem v soutěži Nejkrásnější česká kniha roku 2022 v kategorii Učebnice a didaktické pomůcky. Cenu doprovodilo hodnocení odborné poroty: “Příručka pro učitele o tom, jak učit. Mohla by nejen pedagogům ukázat, jak mají učebnice vypadat. Kvalitní typografie, výborné strukturování informací na stránce, střídmá barevnost a krásné současné ilustrace. Celek na jedničku a důkaz, že i edukační materiály mohou být nejkrásnější knihou.” Více se dočtete ZDE.
Počet výtisků je v tuto chvíli dostatečný, ale pokud chcete mít jistotu, že se na vás dostane, neváhejte dlouho. Publikaci si můžete objednat přímo ZDE.
Step by Step ČR vám nově nabízí facilitovaná setkání s metodou WANDA. Je to koučovací technika vhodná k supervizi školních týmů MŠ nebo ZŠ.
Wanda probíhá formou pravidelných skupinových facilitovaných setkání přímo ve vaší škole. Wanda setkání jsou moderovaná 1-2 proškolenými facilitátorkami, které provázejí skupinu celým setkáním. V letošním roce úspěšně absolvovalo akreditovaný odborný výcvik SbS 19 facilitátorek. Facilitátorky mají pedagogické nebo psychologické vzdělání, dokáží vést a monitorovat skupinu, flexibilně reagovat na její potřeby, umí vytvořit a posilovat bezpečné prostředí na setkáních a zavázaly se dodržovat etický kodex SbS ČR.
V souvislosti se zvyšováním kvality realizace programu Začít spolu ve školách pro vás chystáme novou nabídku služeb, které se budou týkat monitoringu kvality programu a následné mentorské podpory.
Naším cílem je podpořit a ocenit školy, které pracují na svém dalším rozvoji a sdílejí své „příklady dobré praxe“ v rámci sítě škol Začít spolu. V zájmu udržení standardu kvality programu i při rostoucí členské základně zapojených škol si dovolujeme informovat nové zájemce o tom, že pro zápis do sítě škol musí škola splňovat tzv. MINIMUM Začít spolu, tj. tato základní kritéria:
Den ve třídě ZAS probíhá pravidelně v následující struktuře: MŠ: ranní úkol – volné hry – svačina – ranní kruh – činnosti v centrech aktivit – hodnotící kruh – pobyt venku – oběd – odpočinek – svačina a volné hry v centrech aktivit/pobyt venku ZŠ: ranní kruh s ranní zprávou – společná práce – přestávka – práce v centrech aktivit – hodnotící kruh
Prostředí tříd je stabilně uspořádáno do tzv. center aktivit a zón pro komunitní kruhy tak, aby co nejvíce umožňovalo skupinovou práci, samostatnost a svobodnou volbu.
Jsou respektovány individuální vzdělávací potřeby dětí.
Vyučující používají formativní přístup k dětem/žákům.
Škola vytváří podmínky pro aktivní zapojení rodiny, informuje je o principech programu, struktuře dne a způsobu hodnocení.
Alespoň 1 vyučující ve škole absolvoval/a základní kurz v plném rozsahu 80 hodin (anebo do roku 2021 kurz v rozsahu 40 + 40 hodin).
Ve škole je pověřená osoba odpovědná za rozvoj programu Začít spolu.
Ve třídách MŠ Začít spolu jsou děti ve věkově heterogenním složení.
Pro registraci do sítě je třeba vyplnit TENTO DOTAZNÍK. Vyplněním dotazníku škola deklaruje, že splňuje požadované MINIMUM programu Začít spolu pro registraci do sítě škol Začít spolu. V případě, že vaše škola některá kritéria nesplňuje, zůstaneme s vámi v kontaktu a doporučíme vám další potřebné kroky.
Co vám přináší registrace do sítě škol Začít spolu?
uvedení vaší školy v síti škol na webových stránkách Začít spolu ZDE
právo používat označení “škola Začít spolu” a logo Začít spolu
spolupráce v rámci sítě, pravidelné nabídky dalšího vzdělávání a účasti na našich projektech.
Informace o školách budeme pravidelně aktualizovat, abychom zajistili potřebnou kvalitu realizace programu na všech školách Začít spolu.
