Písmenka na prádelní šňůře a pohřbívání odpadků. Jak se učí ve škole, která předbíhá systém?
Teploměr ukazuje jen šest stupňů, děti jsou ale zvyklé být venku. Na školní zahradě se chystají na pohřeb odpadků. Tedy aktivitu, kterou si žáci prvního stupně připravili pro předškoláky na Den Země. Na zahradě se tu ale děti učí třeba i číst. „Natáhneme šňůru na prádlo a prvňáci si na ni z popsaných kolíčků skládají slova,“ popisuje učitelka Kateřina Vrtišková ze Základní školy Vrané nad Vltavou. Výuku venku, důraz na environmentální témata, ale i blokové učení a budování vztahů ve třídě má přinést reforma, která do tří let čeká všechny základní školy v Česku. Vrtišková spolu s dalšími kolegyněmi ale učí podle nových zásad už nyní, přečtěte si jak.
„Máte doma kompost?“ ptá se páťačka Márinka tří předškoláků. „A když jdete nakoupit, nosíte si vlastní tašku, nebo si pokaždé kupujete novou?“ pokračuje dál. Na Den Země mají děti ze školního Ekotýmu s podporou páťáků za úkol provést s předškoláky jejich první badatelský projekt s odpadky. Nejdříve si vysvětlují, proč je důležité snažit se vytvářet odpadu co nejméně a jak může pomoci recyklace. A také tipují, co se po půl roce stane s vytříděnými odpadky, které společně pohřbí do jámy na školní zahradě. Každá skupina má jiný druh – sklo, plast, bioodpad, tetrapak, kov nebo papír.
Aktivita splňuje hned několik cílů, o nichž se píše ve školské reformě. Jde o takzvanou revizi rámcových vzdělávacích programů – dříve osnov – podle kterých se ve školách učí. Jejich novou verzí se do tří let budou muset řídit všechny základní školy v Česku.
Práce ve skupině podporuje vrstevnické učení, předškoláci se seznámí s budoucími šesťáky, kteří se v září po nástupu do školy stanou jejich patrony, což zase splňuje požadavek na výuku ve věkově smíšených skupinách i napříč vzdělávacími stupni. Rovněž praktické uvažování o ochraně klimatu se má ve školách zdůrazňovat více než doposud, a stejně tak by se žáci měli dostat z lavic ven do okolí školy.
Více kontextu, méně chronologie
Někteří učitelé v základní škole ve Vraném nad Vltavou už takto učí, jiní se musí připravit na velké změny. A podobná situace může být na mnoha školách v Česku. „Zejména pokud někdo ještě učí systém, tedy že se v přírodopise postupně projdou jednotlivé skupiny rostlin a živočichů a v dějepise události chronologicky po sobě,“ odhaduje ředitelka školy Vladimíra Melicharová. Dodává, že bez zařazení jednotlivých událostí do souvislostí nedávají informace žákům smysl a mnohem hůře si je pamatují. Ve Vraném se snaží motivovat učitele, kteří už učí „ponovu“, aby ostatním se změnou a přípravou na nový trend pomohli.
Jak se učí v Základní škole Vrané nad Vltavou
Například třídní učitelka páťáků Kateřina Vrtišková už mnoho let spolupracuje se vzdělávacím centrem TEREZA. To škole pomáhá s venkovními aktivitami a společně s Vrtiškovou připravují učebnici pro vzdělávací oblast Člověk a jeho svět. „Postaru“ prvouky. „Přijde nám, že současné učebnice prvouky moc nereflektují to, jak to dnes ve světě funguje. S centrem Tereza proto chceme dát dohromady řadu učebnic pro první stupeň, které budou odpovídat novým požadavkům na školy a podpoří děti v péči o sebe i o jejich okolí,“ vysvětluje Vrtišková.
Právě dobře připravené učebnice budou podle odborníků klíčové k tomu, aby školy reformu přijaly a skutečně začaly učit jinak. Stále totiž existuje hodně učitelů, kteří jsou zvyklí postupovat hlavně podle učebnic.
Sama Vrtišková k výuce využívá co nejvíce školní okolí a na zahradě učí i čtení. Třeba i pomocí zmíněné šňůry na prádlo a zavěšených písmenek. „Pro děti je často nepředstavitelné trávit celou hodinu v lavici, ale tohle si užijí,“ popisuje své zkušenosti. A zdůrazňuje, že svět se přece odehrává venku, a tak podle ní není dobré před ním děti jen uzavírat do tříd.
Celá reforma se hodně točí kolem předpokladu, že škola neznamená jen samotnou výuku, ale že má být hlavně místem, kde by se děti měly cítit dobře. Strategie proto klade velký důraz na takzvaný wellbeing, tedy bezpečné prostředí pro žáky i učitele. A vzájemný respekt. Dbá na to třeba i třídní třeťáků Radka Chaloupková. Učí podle vzdělávacího programu Začít spolu, který už pracuje se všemi změnami, které má reforma přinést.
Rozvrh podle potřeby
Začíná se hned ráno v kruhu na koberci vzadu ve třídě. „Dobré ráno, Vincente, přeji ti hezký den,“ vítá Bára spolužáka a předává mu dvě plyšové myšky. Takto se vystřídají všechny děti v kruhu. Myšky si berou domů na víkendy a pak ostatním na fotkách ukazují, kde s nimi byly. Každý žák má deník, kam si píše, co dělal. Děti si každé ráno sdělí novinky a zážitky z předchozího dne, ale i to, jak se cítí nebo co je čeká přes den ve škole. Můžou říct i vtip nebo si zahrát krátkou hru.
Dnes si navzájem představují projekty, které poprvé samostatně vypracovávaly. Měly na to dva měsíce, každé z nich v ruce drží složku s nalepenými výstřižky a zajímavostmi podle vlastních preferencí. Některé děti si vybraly lego, jiné tanec, skákání padákem nebo třeba luskouny či včely.
Stejným kruhem den také uzavírají. Reflektují při něm, co se naučily, co jim šlo dobře a co hůře, jak se jim pracovalo, co se jim líbilo a co naopak nikoliv. Hodnotí i své vlastní výkony a dávají si doporučení do dalšího dne. „Pro děti je sdílení důležité, rozhodně to neberu jako promarněný čas,“ říká Chaloupková. Díky tomu, že jsou žákyně a žáci naučení hodnotit se, není to pro ně problém ani při takzvaných tripartitních třídních schůzkách, kde se společně potkají učitel, dítě i rodiče. „Hlavní slovo mají děti,“ popisuje učitelka. Také hodnocení probíhá slovně a žáci tak dostávají bezprostřední zpětnou vazbu.
Skrze ranní kruhy se také podporují dobré vztahy ve třídě, na což navazuje i práce v takzvaných centrech aktivit, která jsou jádrem celého programu. Děti pak ve skupinkách musí projít všech pět center – čtení, psaní, matematika, věda a objevy a ateliér. Obvykle mají vyřešit dané zadání, například něco změřit nebo vytvořit. Každých čtrnáct dní mají jiné téma, nyní žábu, plánují módu a oblékání, páťáci si vymysleli i úkoly na téma populární počítačové hry Minecraft. „Dříve jsme vycházeli z témat v předmětu Člověk a jeho svět, později jsme ale zjistili, že je velmi výhodné zapojit do výběru témat a plánování samotné děti,“ popisuje Chaloupková.
V centrech aktivit pracují často i dvě hodiny v kuse, takže zvonění někdy ignorují. A pokud to jde, přestávku si udělají, kdy jim to vyhovuje. Kromě toho mají i standardní hodiny češtiny a matematiky, kde píšou i diktáty nebo trénují násobilku.
I díky tomu se Chaloupková cítí na reformu připravená. Jsou samozřejmě změny, které se promítnou i do její výuky, ty ale vítá. Například pádové otázky muselo dítě umět na konci třetí třídy, nyní se tento výstup posunul až na konec páté. „Já si myslím, že je to dobře. Ať si jde každý vlastním tempem, je to prostor pro žáky, kterým to třeba nejde tak rychle,“ míní. Nejdůležitější podle ní je, aby učitel zvládl v dětech probudit touhu k učení a poznávání a navázal na to, kde se zrovna ve svých schopnostech nacházejí.
Všechny školy samozřejmě nemusí dělat přesně stejné věci jako učitelé ve Vraném, je to ale příklad toho, jak nová pravidla do výuky promítnout.
Autorka: Markéta Hronová, HN
Článek si můžete přečíst v HN ZDE.
