Program Začít spolu již tři desetiletí přináší inovace do škol a propojuje odborníky, kteří usilují o rovný přístup ke kvalitnímu vzdělávání pro všechny žáky. Nyní přichází s Průvodcem tvorbou ŠVP, který školám pomůže efektivně zavést změny vyplývající z revizí RVP. Tato metodická podpora nabízí nejen strukturovaný proces, ale také praktická řešení přizpůsobená individuálním potřebám škol.
Program Začít spolu dlouhodobě reflektuje aktuální trendy ve vzdělávání a jeho principy jsou v souladu s vizemi popsanými v Bílé knize (2001). Již v roce 2004 byla jeho metodika doporučována jako inspirativní základ pro tvorbu školních a třídních vzdělávacích programů v rámci kurikulární reformy. Dnes čelí základní a mateřské školy v ČR zásadní výzvě – implementaci změn vyplývajících z revizí RVP, které Ministerstvo školství vydalo v lednu 2025. Step by Step ČR opět přináší školám osvědčený systém, který jim pomůže tyto změny efektivně a smysluplně zavést. Dlouholetá praxe škol pracujících v programu Začít spolu potvrzuje, že tato cesta je funkční a udržitelná. Jejich zkušenosti mohou být inspirací pro další školy, které chtějí modernizovat své vzdělávací programy. Tvorba a úprava ŠVP ale není jen administrativní úkol – je to především možnost posílit spolupráci pedagogického týmu. Začít spolu proto školám nabízí nový nástroj – Průvodce tvorbou ŠVP, který pomáhá školám společně vytvořit strategický dokument. Jeho cílem není jen splnit formální požadavky, ale především zavést efektivní týmové řízení, které podpoří školu jako učící se organizaci s dlouhodobou vizí. Ředitelka Iveta Pasáková a projektová manažerka Jana Zajícová vysvětlují, co Průvodce nabízí a v čem je přístup jedinečný.
Agresivní rodiče na třídních schůzkách: Dejte jim napít a určete pravidla, radí učitelky
Rodiče tráví ve školách kvůli konzultacím i několik hodin. Je současný způsob konání třídních schůzek vyhovující? Existují vůbec jiné možnosti? A jak nastavit komunikaci mezi školou a rodinou tak, aby fungovala? Setkaly se někdy s agresivitou rodičů? To jsou otázky pro hosty pořadu Školní hlášení! na TN Live, ředitelku Základní školy Tomáše Garrigua Masaryka v Mnichovicích Marcelu Erbekovou a učitelku na Základní škole náměstí Svobody v Praze 6 Andreu Havlíkovou, která pracuje s programem Začít spolu.
Andrea Havlíková vysvětlila, že vztah mezi učitelem a rodičem by měl být postavený na vzájemné důvěře, respektu a úctě, že by se učitel neměl nijak stavět nad rodiče. Má smysl ale zavádět nějaké specifická pravidla komunikace?
Havlíková k tomu doplnila: „Rodiče jsou zváni do výuky, také na tripartity a třídní schůzky. A také mají možnost domluvit si kdykoliv individuální schůzku a paní učitelkou, takže prostor pro komunikaci je otevřený a snažíme se, aby rodiče byli součástí našeho vzdělávání.“
Na otázku, zda rodiče mají zájem nahlédnout do výuky, Andrea odpověděla, že odpoledne center aktivit pro rodiče a prarodiče se účastnilo 80% rodičů a chodí se dívat i do výuky. „Snažíme se, aby rodiče byli součástí vzdělávání. Teď mám třeba maminku pediatričku, která si pro děti připravila doktorskou hodinu. Rodiče se snaží své profese předat a zapojit se do učení. A aby se komunita sblížila, podporujeme i neformální setkávání, třeba víkendové výlety.“
S radostí sdílíme třetí medailonek letošního semifinalisty GTP CZ, který pracuje s programem Začít spolu. V tomto profilu se představuje Mirek Smolej, který působí v ZŠ Vrané nad Vltavou.
„Rozvíjet se a vyučovat ve vzdělávacím programu Začít spolu jsem se rozhodl z mnoha důvodů. Tento způsob výuky rezonuje s mým vnitřním pedagogickým nastavením. Tak nějak intuitivně jsem výuku vedl v podobném duchu, proto pro mě bylo přirozené plně se opřít o znalosti a dovednosti, které jsem získal na letních školách Začít spolu. Musím říci, že právě letní školy pro mě byly nejpřínosnějšími a nejkomplexnějšími vzdělávacími kurzy, kterými jsem kdy prošel. Je to neuvěřitelný zdroj inspirace a energie. Denně mi v mé praxi dělá radost pozorovat, jaký má program Začít spolu vliv na děti. Děti přebírají zodpovědnost za své učení, které probíhá činností. Vnímají učení ne jako činnost ve škole, ale jako součást života. V procesu svého učení získávají kompetence potřebné pro vytváření zdravého kooperativního společenství, budují zdravý postoj k sobě sama a svému okolí. Program Začít spolu vnímám jako příležitost k tomu, aby se dveře školní třídy plně otevřely reálnému světu, ve kterém, dle mého názoru, probíhá to pravé smysluplné a přirozené učení.
Aktuálně doprovázím děti na jejich cestě vzděláním na prvním stupni Základní školy Vrané nad Vltavou v programu Začít spolu. Tento způsob výuky mi vyhovuje, protože „boří“ stěny školy, kdy se děti učí reálným světem a reálnými činnostmi ve spolupráci s celými rodinami.
Kvalita vzdělávacího procesu se dle mého názoru vždy odráží od kvality vztahů mezi dětmi (i učiteli). To považuji za mou klíčovou roli ve třídě – učit děti respektu k sobě i druhým. Snažím se vytvářet takové prostředí, kde se každý člen třídy cítí být plnohodnotnou a důležitou součástí.
Hodnotím formativně, protože mi to dostatečně umožňuje oceňovat každý krůček vpřed. Čemu věnujeme pozornost, to roste, a ve škole to platí dvojnásob. Už několikrát jsem byl svědkem toho, jak se děti, přicházející do mé třídy s nálepkou „zlobivé“ či „neúspěšné“ dítě, stávají zodpovědnými a úspěšnými díky pozitivnímu přístupu, který dětem nabízí zcela odlišný pohled na sebe sama.
Věřím tomu, že i malé děti zvládnou velké věci. Proto je mým úkolem pro děti vytvářet maximálně podnětné prostředí, ve kterém se neomezeně učí samy přímou zkušeností a spoluprací. S dětmi hledáme balanc mezi výzvami moderního světa a přirozenými hodnotami života. Proto se zabýváme moderními technologiemi, ale zároveň se dostatečně učíme v přírodě a přírodou.
Sdílím s J. A. Komenským jeho nadčasový názor, že škola by měla být dílnou lidskosti. Nevíme, co děti budou potřebovat umět za 30 let. Ale lidskost je právě to, co bude vždy pro zdravé společenství aktuální. Inspirace dětí k lidskosti je však oboustranná záležitost (děti jsou velkým zrcadlem), proto i mě to motivuje být každý den lepším člověkem. A proto tak rád říkám, že být učitelem je cesta seberozvoje na celý život.
Spolupráce a sdílení je pro mě důležitým zdrojem pedagogického růstu. Proto i já sdílím svou výuku na sociálních sítích, několikrát jsem vystoupil na mezinárodních konferencích o inkluzivním vzdělávání, od září tohoto roku jsem zahájil spolupráci s Montessori školou v roli mentora.“
S radostí sdílíme druhý medailonek letošní semifinalistky GTP CZ, která pracuje s programem Začít spolu. V tomto profilu se představuje Radka Barvínková, která působí v ZŠ a MŠ Lanškroun, Dolní Třešňovec.
„Mám za sebou cestu paní učitelky, co škobrtala, dělala chyby, na které není hrdá, protože prostě učila tak, jak učili ji. Postupně jsem však zahlédla, že nejde o mě, ale o děti. Toto prozření změnilo moje pohledy a klasický prostor pro vzdělávání mi přestával dávat smysl. V tu dobu krize jsem měla to štěstí nahlédnout do kuchyně programu Začít spolu. Přestěhovat se za volným místem učitelky v tomto konceptu bylo pro mě jasnou volbou. Momentálně tedy učím na ZŠ a MŠ Dolní Třešňovec. Náš vzdělávací program se nazývá „Rosteme spolu“, celý se odehrává pod záštitou programu Začít spolu a dává směr veškerému mému pracovnímu procesu. Děti ve škole mi říkají Ráďo, Radu, Radečko… a já jsem jim průvodcem na jejich cestě prvním stupněm. Provádím je výukovým procesem, snažím se dávat smysl a radost tomu dlouhému času, který spolu trávíme. Vzájemně se posouváme. Věřím, že učím hlavně tím, jaká jsem. Živý člověk, který prožívá své emoce, dělá chyby a respektuje své děti takové, jaké jsou. Začít spolu vidím jako „dortovou formu“, do které mohu se svou třídou bezpečně zatéct. Smysluplným výukovým procesem, centry aktivit, sebereflexí, vzájemnými vztahy a vnitřní motivací. Abych to, čemu věřím mohla šířit dál, stala jsem se lektorkou organizace Step by Step. Na své škole jsem tedy i metodičkou tohoto programu. Jako zástupkyně a školní mentor pečuji i o své kolegy. Kořením mého života a mým poznávacím znamením se stal smích. Konkrétně formát jógy smíchu, jehož jsem se stala lektorkou. Snažím se tento jednoduchý, dostupný nástroj šířit, kde se dá. Když se člověk směje, je v radosti, je v lehkosti, beze stresu a strachu. Což je pro mě, nejen v procesu učení, velmi žádoucí. Takže pokud se při čtení mého medailonku usmějete, děkuji, mám splněno…“
S radostí sdílíme první medailonek letošní semifinalistky GTP CZ, která pracuje s programem Začít spolu. V tomto profilu se představuje Anna Babanová, která působí v ZŠ Křesomyslova, Praha.
„Moc bych si přála, aby každé dítě v naší třídě cítilo, že do ní patří. To mi přijde jako první (a pro mě velmi těžký) krok k tomu, aby děti byly skutečně připraveny dlouhodobě se učit a mohly zažívat úspěch. Kromě klidu, bezpečí a vlídnosti je ještě potřeba, aby si jednotlivé děti ve třídě měly možnost během vyučování uvědomovat, v čem jsou pro ně společné aktivity individuálně přínosné. Ranní dopis, kterým se vítáme ráno ve třídě, většinou zakončuji větou: Krásný a smysluplný den! Připadá mi důležité, abychom přemýšleli o smysluplnosti toho, co ve škole společně děláme. Nabízím dětem příležitosti, aby mohly sledovat pokrok ve svém učení. Aby chápaly, že čím víc energie do něčeho vložíme, tím se zvyšují šance na to, že v tom budeme úspěšní, nebo alespoň lepší než předtím. Děti vyzývám k pravidelnému sebehodnocení. Hledám příležitosti, abychom spolu zažívali věci i mimo zdi školy. Děti, jejich rodiče a svou kolegyni asistentku vnímám jako své partnery. Všichni společně usilujeme o Začít spolu v Nuselské 2.A.
Dlouhodobě se zabývám genderově citlivým přístupem ve vzdělávání, snažím se stavět na myšlence responzivního vyučování, zkoumám možnosti kolegiální spolupráce, usiluji o šíření dobré praxe v programu Začít spolu. Jsem autorkou a spoluautorkou řady pedagogických materiálů. Natočila jsem několik výukových videí, a již druhým rokem zveřejňuji svou pedagogickou praxi na instagramovém účtu @zacitspoluvnuslich. Spravuji stránky Centra aktivit v Začít spolu a sama do nich také přispívám. V roce 2022 jsem z pozice metodičky Začít spolu dokončila velkou reflexi center aktivit, metodický materiál Centra aktivit: Cesta ke smysluplnému učení. Rok poté jsem se rozhodla své teoretické zkušenosti ověřit ve své první třídě Začít spolu.
Spolupráce se Step by Step ČR se táhne mým profesním životem jako červená niť. Začala v roce 2004 a pokračuje dodnes. Za svůj profesní růst v oblasti lektorování a metodického vedení vděčím ředitelce SbS ČR Ivetě Pasákové a široké lektorské a učitelské komunitě Začít spolu. Díky nim jsem měla možnost do hloubky poznat program Začít spolu a najít v něm smysluplnou formu vzdělávání na prvním stupni. Centra aktivit, typickou formu práce v programu Začít spolu, vnímám jako unikátní příležitost pro responzivní vyučování. Po každém dni v centrech máme s dětmi příležitost ohlédnout se a vyhodnotit, co se povedlo a co ne. Následující den to zkoušíme znovu a třeba lépe.
Děti jsou mými partnery v učení a v rodinách dětí hledám podporu pro to, o co ve škole usiluji. Raději bych šla do soutěže, která by se jmenovala „Global Classroom Prize“, protože bez dětí nejsem učitelkou a bez jejich partnerství by se žádné mé vyučování nemohlo odehrát. Děti mě učí vidět věci jednoduše a pojmenovávat to, co je podstatné. Těší mě, že mohu spolu s nimi zkoumat svět a snažit se mu lépe rozumět. Učíme se. Děti i já.“
Více informací o soutěži a nominacích do semifinále se dozvíte na webu GTP CZ.
Letos se do soutěže EDUin pro inspirativní pedagogy přihlásilo 210 učitelů. Svou přihlášku poslali učitelé ze všech krajů i všech typů škol – veřejných i soukromých základních, gymnázií i středních odborných škol a učilišť, jejichž zastoupení ve srovnání s předchozími lety roste.
Samotnému přihlašování učitelů předcházely nominace od veřejnosti. Na cenu pedagogy navrhovali žáci, rodiče nebo kolegové, objevovaly se nominace i od celého pedagogického kolektivu školy. Nezávislí hodnotitelé teď ze semifinalistů vyberou desítku finalistů, kteří budou známí 25. března. Vítězové letošního ročníku budou slavnostně vyhlášeni 28. května v prostorách Senátu PČR.
Je nám ctí být partnerem soutěže oceňující inspirativní pedagogy, kteří mají odhodlání, profesionalitu a chuť se neustále rozvíjet a posouvat své pedagogické dovednosti.
Více si povídat a méně se učit? Sdílení je důležité
„Je to pořád vzdělávací alternativa, ale učí podle ní čím dál více základních i mateřských škol v Česku. Program Začít spolu nyní oslavil třicáté výročí. Čím se liší od klasické výuky? Klade důraz na přívětivé prostředí ve třídě, děti si v něm hodně povídají o vlastních pocitech, trénují komunikaci a sebehodnocení. Nepracují v lavicích, ale takzvaných centrech aktivit, kde na zadané téma mohou vytvořit třeba výtvarný projekt, natočit video nebo secvičit divadelní představení. Filozofií programu se inspirovali také tvůrci nové podoby výuky na školách.“
„Dobré ráno, Vincente, přeji ti hezký den,“ vítá ráno Bára spolužáka v kruhu na koberci vzadu ve třídě a předává mu dvě plyšové myšky. Takhle se postupně vystřídají všichni čtvrťáci ze Základní školy Vrané nad Vltavou. Každé ráno si sdělí novinky a zážitky z předchozího dne, ale i to, jak se cítí nebo co je čeká přes den ve škole. Můžou říct i vtip nebo si zahrát krátkou hru. Myšky si berou domů na víkendy a pak ostatním na fotkách ukazují, kde s nimi byly. Každý žák má deník, kam si píše, co dělal.
Hlavní slovo má žák
Kdo nechce mluvit, nemusí, a nemusí ani nikomu vysvětlovat proč. „Já si toho ale všimnu. Za žákem pak můžu někde v soukromí zajít a ujistit se, že je všechno v pořádku, nebo zjistit, co ho trápí,“ vysvětluje třídní učitelka čtvrťáků Radka Chaloupková, která v programu Začít spolu učí už od roku 2005.
Skrze ranní kruhy se podporují dobré vztahy ve třídě, na což navazuje i práce v takzvaných centrech aktivit, která jsou jádrem programu Začít spolu. Díky důrazu na wellbeing, tedy spokojenost dětí a různorodost práce či metod učení, se programem inspirovali i tvůrci nových Rámcových vzdělávacích programů pro základní a mateřské školy. Ty nahradily dřívější osnovy, školy podle nich musí učit. První zájemci podle nových pravidel mohou učit od letošního září, všichni povinně pak od roku 2027.
Jak fungují centra aktivit? Děti z Vraného ve skupinkách musí projít všech pět center – čtení, psaní, matematika, věda a objevy a ateliér. Obvykle mají vyřešit dané zadání, například něco změřit nebo vytvořit.
Každých čtrnáct dní mají jiné téma, nyní žábu. Jindy plánují módu a oblékání, páťáci si vymysleli i úkoly na téma populární počítačové hry Minecraft. „Dříve jsme vycházeli z témat v předmětu Člověk a jeho svět, později jsme ale zjistili, že je velmi výhodné zapojit do výběru témat a plánování samotné děti,“ popisuje Chaloupková. V centrech aktivit pracují často i dvě hodiny v kuse, takže zvonění někdy ignorují. A pokud to jde, přestávku si udělají, kdy jim to vyhovuje. Kromě toho mají i standardní hodiny češtiny a matematiky, kde píšou i diktáty nebo trénují násobilku.
Stejným kruhem jako ráno žáci den také uzavírají. Reflektují při něm, co se naučili, co jim šlo dobře a co hůře, jak se jim pracovalo. Co se jim líbilo a co naopak nikoliv. Hodnotí i své vlastní výkony a dávají si doporučení do dalšího dne. „Pro děti je sdílení důležité, rozhodně to neberou jako promarněný čas,“ říká učitelka Chaloupková. Díky tomu, že jsou žákyně a žáci naučení hodnotit se, není to pro ně problém ani při takzvaných tripartitních třídních schůzkách, kde se společně potkají učitel, dítě i rodiče. „Hlavní slovo mají děti,“ popisuje učitelka. Také hodnocení probíhá slovně a žáci tak dostávají bezprostřední zpětnou vazbu.
Právě schopnost žáků sledovat, posuzovat a rozvíjet své vlastní učení je jeden z hlavních benefitů programu Začít spolu. Ukázal to výzkum z let 2021 až 2023, který pořádali vědci z Fakulty humanitních studií Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. „Děti mají stále chuť se učit a klást otázky. Program u nich posiluje schopnosti, které hlavní vzdělávací proud systematicky nepodporuje, jako právě třeba sledování vlastního učebního pokroku,“ říká ředitelka neziskové organizace Step by Step ČR, který je zastřešen mezinárodní organizací ISSA se zastoupením ve 32 zemích světa.
Děti vyučované podle zásad programu Začít spolu jsou podle vědců kreativnější, umí lépe vyhodnotit své schopnosti a méně trpí úzkostí ze školního prostředí. Díky tomu, že se program tolik nezaměřuje na výkon, ho rádi vyhledávají rodiče, kteří preferují jiný přístup ke vzdělávání, než na jaký si pamatují ze svého dětství. Například Základní škole Kamenná stezka v Kutné Hoře se díky Začít spolu podařilo do vylidňující se školy přilákat velkou část rodičů.
Někteří rodiče se na druhou stranu obávají, aby dobré komunikační schopnosti a sebehodnocení nebyly na úkor požadovaných akademických znalostí a žáci pak neměli později ve vzdělávání nedostatky. Podle závěru výzkumníků sice mají žáci v první a druhé třídě s programem Začít spolu zpravidla nižší znalosti než jejich vrstevníci z běžných tříd, na konci prvního stupně v pátých třídách už je ale převyšují.
Analýza národního zjišťování výsledků žáků pátých ročníků, založená na datech České školní inspekce, ukazuje, že žáci z programu Začít spolu dosahují stejných nebo lepších výsledků než žáci z běžných škol. Úspěšnější jsou zejména ve schopnosti sebehodnocení a zároveň jim významně lépe jde řešení problémových matematických úloh.
„Tento paradox vzniká tím, že v běžných třídách se klade příliš velký důraz na osvojování očekávaných poznatků, ale nevěnuje se dostatečná pozornost kultivaci schopností a dovedností, které jsou z dlouhodobého hlediska pro rozvoj vzdělávání podstatné,“ vysvětlují výzkumníci ve zprávě.
Žáci, kteří zvládnou řídit své učení, mají do budoucího studia výhodu. Důležité je prostředí ve třídě, které umožňuje emoční bezpečí a rozvoj kreativity. Díky tomu se naučí řešit problémy i netradičním způsobem.
Začali jsme stěhováním nábytku
Program Začít spolu funguje na velmi podobných principech také v mateřských školách. Před třemi lety se do něj zapojila také Mateřská škola Malín v Kutné Hoře. Díky nadačnímu fondu Eduzměna absolvovali školení o tom, co pracovat v programu obnáší, a zalíbilo se jim to. „S kolegyněmi jsme si řekly: Jdeme do toho. Hned jsme začaly s přestavbou celého prostoru školky, byly jsme tady až do pozdního večera,“ vzpomíná zástupkyně ředitelky Barbora Syřínková.
Dříve měly všechen nábytek u zdi, dobře tak na děti viděly a měly přehled o tom, co dělají. Nyní jsou vytvořené koutky, kam si děti mohou zalézt. Například ten, kde si mohou stavět z různých stavebnic. „Zpočátku jsme se obávali, že na ně neuvidíme, ale nakonec to vůbec nevadí,“ popisuje Syřínková.
Stejně jako v základních školách začínají ranním kruhem a pak ve vybrané dny pokračují v centrech aktivit. Trochu bojují s tím, že některé činnosti lákají všechny děti, počet míst v nich je ale omezen. „Všichni obvykle chtějí do pohybového centra, vejdou se tam ale jen tři děti,“ vysvětluje Syřínková. Podle pravidel ale děti musí projít při každému tématu všemi centry, takže se střídají. Zároveň se tak učí trpělivosti. Aby to bylo pro děti přehledné, každé má na provázku navlečenou svou značku, kterou si pověsí na háčky u jednotlivých center aktivit.
Úroveň obtížnosti jednotlivých úkolů se plánuje tak, aby je děti zvládly samostatně bez pomoci dospělého a aby mezi sebou vzájemně spolupracovaly, radily se, experimentovaly a hledaly způsoby řešení. Pedagog je v roli pozorovatele a pomáhá těm, kteří podporu potřebují.
Někdy je v centrech aktivit i kuchyňka. Děti tak pekly sušenky nebo zdravé hranolky a to mělo velký úspěch. „Všimli jsme si, že jsou děti otevřenější a také samostatnější. Ukazuje se, že když jim dáme důvěru, tak zvládnou mnoho věcí samy,“ hodnotí proměnu dětí po změně způsobu fungování školky Syřínková.
Celý článek redaktorky Markéty Hronové si můžete přečíst ZDE.
Dnes startuje Týden pro wellbeing ve škole – akce, k níž se připojilo více než 100 organizací po celé ČR včetně Step by Step ČR, protože chceme školy, kde se všichni cítí dobře, navazují podpůrné a funkční vztahy a mohou naplno rozvíjet svůj potenciál. Čeká nás týden plný seminářů, webinářů, konferencí, kampaní (nejen) na sítích, sdílení dobré praxe a zkušeností a hlavně plný wellbeingu pro všechny zapojené aktéry: studující, vyučující, vedení škol i rodiče… Wellbeing akce Začít spolu najdete ZDE a na stránkách našich ZaS center.
Wellbeing učitele je základním předpokladem pro dobré fungování celé třídy. Ovlivňuje totiž nejen klima ve třídě, ale také výsledky dětí. Protože jedině když se dítě ve škole cítí dobře, má chuť poznávat svět.
Učitel se ve své práci denně potkává s řadou obtížných situací, ať už se jedná o problémové nebo nevhodné chování, motivaci žáků a jejich hodnocení, komunikaci s rodiči a kolegy a mnohé další. Čelí jim zpravidla sám a energie vynaložená na jejich řešení často nedopovídá výsledku, který by si přál. Jak učitele v problémových situacích podpořit? Za jednu z účinných forem kolegiální podpory v rámci učitelského sboru lze považovat metodu WANDA, která využívá supervizní techniky, ale její podstatou je důsledná práce s praktickými zkušenostmi a s reálnými situacemi ve škole. Metoda Wanda umožňuje učitelům identifikovat a popsat problémovou situaci, pohlédnout na ni z různých perspektiv, reflektovat své jednání i jednání druhých, pochopit jeho příčiny a navrhnout různá řešení, která lze efektivně přenést do vlastní praxe. Wanda probíhá zpravidla jako cyklus 6 setkání během půl roku. Každé setkání trvá 2,5 hodiny a má stejnou strukturu. Probíháv bezpečném prostředí založeném na vzájemné důvěře a respektu v rámci skupiny (Co je na Wandě, zůstává na Wandě. Nikoho a nic nehodnotím – ani sám sebe.). Ideální velikost skupiny je 8 až 12 účastníků. Nově nabízíme i možnost jednoho setkání k řešení akutního problému nebo jako „ochutnávku“. Setkání jsou moderovaná jedním nebo dvěma facilitátory.
Každé setkání se skládá z pěti fází:
1. OHLÉDNUTÍ
Přispěvatel – autor vybraného případu z předchozího setkání dostává prostor hovořit o tom, jak se mu dařilo vyřešit situaci po proběhnutí Wandy.
2. VÝBĚR PŘÍPADU
Účastníci sdílejí své situace, tzv. případy, které vycházejí z konkrétní pedagogické situace. Jejich řešení zajímá celou skupinu a je přenositelné do vlastní praxe.
3. KLADENÍ OTÁZEK
Přispěvatel popisuje problémovou situaci. Ostatní kladou průzkumné otázky (kdo, kde, co, kdy, jak), které pomáhají lépe situaci pochopit. Nepronáší se žádný výklad, soudy, rozhodnutí, interpretace ani rady. Tato fáze je zakončena formulací tzv. „učící se otázky“, na kterou bude se skupinou během setkání hledat odpověď.
4. RŮZNÉ POHLEDY
Účastníci nahlížejí případ z různých perspektiv zapojených osob. Přemýšlejí, co si tyto osoby myslí, co cítí, co chtějí a co potřebují, čeho se obávají. Jak může situaci vidět kolegyně, učitel, žák, vedení, spolužáci, rodiče, ale i autor – přispěvatel. V této fázi se používá různá forma vizualizace (karty Dixit, figurky, kostky, brýle, boty aj.).
5. NÁVRHY, NÁPADY, RADY
Účastníci navrhují možná řešení případu, nové cesty, jak pokračovat, formulují doporučení a postupy pro autora případu, pro pedagogický tým, celou školu. Nejde o to najít „to jediné“ správné řešení, ale o nabídku funkčních postupů, které autor může použít.
Co přinese školám realizace WANDY?
Největší přínos vnímali účastníci s především v rozvoji empatie a reflektivních dovedností: „Sama jsem si mohla na vlastní kůži vyzkoušet, jak se naše skupina proměnila v soudržnou a podporující komunitu, ve které jsem se cítila bezpečně.“ „Posunula jsem se v tom nevidět věci jen černé nebo bílé.“ „Posunula jsem se zejména v oblasti komunikace, velkou výzvou pro mě byl fakt, že nemusím mít vše pod kontrolou…“ Druhou oblastí bylo posílení profesních znalostí, osvojení strategií a postupů při řešení typových situací z praxe: „Zjistila jsem, že můžu najít řešení či východisko i tam, kde jsem ho předtím neviděla.“ „Mám novou chuť do své práce učitele, nejsem už vydaná jen tak napospas osudu.“ „Techniky Wandy jsem začala využívat ve svém osobním životě…“
Wanda vede k posílení vzájemné podpory a sounáležitosti mezi kolegy, kteří mohou sdílet znalosti, reflektovat vlastní emoce, pochopit příčiny jednání i různé úhly pohledu. Na tomto základě pak umožňuje řešit nejen konkrétní situace, ale osvojit si strategie, jak k problémovým situacím efektivně přistupovat a nacházet jejich různá řešení.
Metoda WANDA vznikla v Belgii speciálně pro pedagogické týmy. Název pochází z vlámštiny – Waarderen (oceňovat), Analyse (analyzovat), Daden (konat). Video ze setkání můžete zhlédnout ZDE.
Facilitátoři mají pedagogické nebo psychologické vzdělání a absolvovali akreditovaný odborný výcvik, vedený kvalifikovanými lektory SbS ČR.
24. prosince oslaví své významné životní jubileum PaedDr. Iva Cichoňová, ředitelka ZŠ a MŠ Angel v Praze 12 a jedna z nejvýznamnějších osobností ve školství v Praze.
Zásluhy paní ředitelky popisuje také aktuální vydání Novin Prahy 12: „To, že paní Iva Cichoňová vede jednu z nejkvalitnějších škol v celé republice, není jen tak. Je to výsledek vytrvalé práce a dlouhodobého procesu. Byla to právě paní ředitelka, která se stala iniciátorem a hlavním hybatelem změn na původně zcela běžné sídlištní základní škole. Například už počátkem 90. let byla na škole vytvořena funkce školního psychologa. V roce 1995 začala ZŠ pracovat podle programu Začít spolu. Tento program měl velký vliv na proměnu školy. Zapojili se do něj nejen pedagogové, ale i část rodičů působila jako dobrovolní asistenti, někteří dokonce následně vystudovali a stali se učiteli. Pedagogickému sboru se dostalo velké podpory v oblasti vzdělávání od odborníků z USA. Škola se stala pilotní školou v ověřování metodiky Začít spolu…“
Na jaře letošního roku podala paní ředitelka ze zdravotních důvodů rezignaci na svou funkci a její funkční období končí s koncem roku. „Z řad ředitelů a ředitelek tak odchází vynikající a progresivní odbornice špičkových kvalit, jejíž zásluhy na rozvoji školství v MČ Praha 12 i v celé ČR jsou nesporné a mimořádné… Stovky žáků a jejich rodičů, desítky a desítky pedagogů i nepedagogů Prahy 12 – my všichni můžeme říct jen jediné: Děkujeme!“ To jsou slova Petra Prchala, radního pro školství za Prahu 12. Celý text najdete v aktuálním vydání zpravodaje NOVINY PRAHY 12 na straně 17.
A tým Step by Step ČR (na fotce metodička Radka Sobolová a ředitelka Iveta Pasáková) se připojuje se svou gratulací a poděkováním za vše, co paní ředitelka Iva Cichoňová na podporu moderního vzdělávání s programem Začít spolu udělala.
Zajímá vás, jak se připravujeme na realizaci ŠVP podle nových RVP?
Jak provést školní tým procesem ujasňování si společných hodnot, jako jsou vzdělávací strategie nebo hodnocení výsledků žáků? Jaké podmínky musí vytvořit vedení, aby se učitelé mohli plně věnovat tvorbě strategického dokumentu? Jaký nástroj zvolit pro projektové řízení celého procesu? V pátek 8. listopadu výmýšlel náš tým ve složení Roman Hřebecký, Věrka Váňová Krejčová, Zuzka Žaloudková, Lenka Macků, Diana Roubová, Petra Keprtová a Jana Zajícová ambiciózní plán, jak provést školní týmy participativním procesem. Během něj si škola vytvoří klíčovou kapitolu ŠVP podle plánované revize rámcových vzdělávacích programů a následně bude umět spolupracovat na vytvoření dalších kapitol. Některé úvahy směřovaly k tomu, jak naučit školy vytvořit harmonogram procesu. Jiné, jak zařídit porozumění všech členů týmu klíčové kapitole nebo jak v týmu rozdělit role a zodpovědnosti. Společně jsme popsali celý postup od první schůzky s vedením školy přes tvorbu obsahu až po závěrečnou editaci textu a reflexi participace v celém týmu. S nadcházející zimou budeme kousek po kousku finalizovat detaily workshopů, oslovovat školy pro jarní testování celého procesu a využívat dotazování na školách k upřesnění designu. Chtěli byste o projektu vědět víc, nebo se zapojit? Ozvěte se na jana.zajicova@sbscr.cz. Aktuálně hledáme zástupce/kyně škol, se kterými bychom mohli mluvit o zkušenostech s tvorbou a využíváním ŠVP.
