Blog

Dnešní díl začíná vyprávěním maminky Bertíka o tom, jak si její syn vybral dobrovolný školní projekt, jak s tématem sám pracoval a postupně ho rozvíjel a co všechno se v rámci plnění úkolu naučil. Na příkladu zadání demonstrujeme integrovanou tematickou výuku, která nám nabízí pestrou nabídku možností, jak téma uchopit.

Individualizace a diferenciace patří k základním principům Začít spolu. Učitel by měl svoji výuku upravit tak, aby respektovala individuální zvláštnosti dětí. 

„Zejména v současné době se snažím naplňovat pravidlo individualizace a diferenciace. Uvědomila jsem si, že je třeba přizpůsobovat práci nejen schopnostem a potřebám jednotlivých dětí, ale i rodinám – jejich možnostem, vybavenosti IT a prostředí, ve kterém se děti učí. To co vyhovuje jedné rodině, je nepřípustné pro jinou. Myslím si, že učení na dálku nabízí mnohem více prostoru pro rozvoj individuálních dovedností dětí. Každý žák/yně může ve stejném čase pracovat na různém zadání různým způsobem. Aktivitu si vybere podle svých možností a zájmů. Dětem nejdříve předkládám cíl, ke kterému by měly dojít. Já vytvářím nabídku. Žáci si volí činnost, která je zajímá, a také cestu, kterou dojdou k cíli.

Děti si určí úroveň, která nejlépe odpovídá jejich schopnostem, mohou pracovat na vlastních i skupinových projektech a vybrat si způsob práce – učebnici, pracovní listy, pokus, myšlenkovou mapu nebo metodu (např. Sluníčko). Dobrovolnost a svoboda je důležitým prvkem k nastavení vnitřní motivace dětí,” vysvětluje Olga Novotná, učitelka ZŠ Brno, Vejrostova.

Článek v plné verzi včetně ukázek a užitečných odkazů si můžete přečíst zde.

Čtvrťák Jonáš vypráví, jak dospěl k plánování svého učení doma.

Paní učitelka Jana Schierlová vysvětluje, že děti v programu Začít spolu si osvojily samostatnost díky týdenním plánům a pravidlům, která jim nyní usnadňují práci.

Škola je ekosystém, v němž je důležitá rovnováha sil všech aktérů – dětí, rodičů a vyučujících.  Pro zajištění této rovnováhy je důležité vědět, jaké jsou jejich role. Nejen o tom je tento díl našeho seriálu.

Dozvíte se v něm také, jak sebehodnocení žáků posiluje jejich samostatnost a jakou podporu mohou dětem doma poskytnout rodiče.

Ani tentokrát nechybí několik praktických tipů a doporučení.

Článek v plné verzi si můžete přečíst a stáhnout zde.

Další díl začíná vyprávěním Marka, žáka 2. třídy, který líčí své zkušenosti s kontaktem na dálku.

V současné době se s dětmi setkáváme ve virtuálních místnostech, vnímáme se jen zrakem a sluchem, chybí běžný lidský kontakt, blízkost. Různými formami se snažíme zprostředkovat dětem učivo, přemýšlíme nad zadáním jednotlivých úkolů, učíme se využívat online nástroje. Myslíme ale i na to, jak se děti cítí, co prožívají a  jaké mají potřeby? Ve škole jsme pro takové sdílení měli prostor v komunitním kruhu. Jak to udělat, abychom spolu sdíleli, prostě spolu byli tady a teď? 

Nabízíme vám inspiraci, jak sdílet přítomný okamžik a jak s dětmi zůstat na dálku v kontaktu.

Článek v plné verzi si můžete přečíst a stáhnout zde.

Do našeho seriálu vstupuje učitelka Alice, která už se nemůže dočkat, až vás provede další kapitolou. Domácí výuka je totiž unikátní příležitostí pro autentické učení.

Mnoha dětem se plní mailové schránky zadáním, které vychází z učebnic, pracovních sešitů nebo online úkolů na internetu. Na tom není nic špatně a naším cílem není toto pojetí kritizovat. Nabízíme však myšlenku, kterou považujeme za důležitou. V současné době jako nikdy předtím vznikla v rámci vzdělávání příležitost vnášet do učení prvek autenticity, vycházející z přirozených potřeb dítěte.

Jak vypadá autentické učení a dokážeme jeho potenciál naplno využít?

Článek v plné verzi si můžete přečíst a stáhnout zde.

Rádi bychom poděkovali autorce fontu Comenia Script, MgA. Radaně Lencové, Ph.D., za laskavé poskytnutí moderního psacího písma.

Zpětná vazba na dálku a přece zblízka

Pod lupou

Když přemýšlíme nad tím, co je pro nás, jako učitelky v současné době nejtěžší, shodujeme se v tom, že víc než ovládání různých on-line prostředí je to absence přímých interakcí s dětmi, možnost vnímat jejich náladu, sledovat jak přemýšlejí a zjišťovat jejich aktuální potřeby…

V programu Začít spolu věnujeme právě reflexi velkou pozornost. Děti ze Začít spolu jsou na poskytování a přijímání zpětné vazby zvyklé z každodenních třídních rituálů a díky tomu mají velmi často potřebné dovednosti k vyjadřování svých myšlenek a názorů. Reflexi považujeme za nedílnou a důležitou součást učení. Obě zároveň vnímáme nastalou situaci jako novou a jedinečnou příležitost k využití nových nástrojů, jak zjistit více informací o dětech, o tom, co jim vyhovuje, co potřebují a jak na to jako učitelky můžeme zareagovat,“ shodují se naše kolegyně Kamila Burešová a Adéla Tupá, které  pracují v programu Začít spolu.

Článek v plné grafické verzi si můžete přečíst a stáhnout zde.

Vyučování na dálku

Článek v plné grafické verzi si můžete přečíst a stáhnout zde.

Virtuální  kruh

Učím čtvrťáky, jsem zvyklá s rodiči komunikovat emailem a telefonicky, ale bylo ​mi ​jasné, že potřebuju být s dětmi v užším kontaktu. Rodičům jsem navrhla Z​oom. Téměř jeden celý den jsme věnovali nastavování technických podmínek v jednotlivých rodinách. Nakonec se podařilo propojit 26 z 28 dětí a na ty dvě bez internetu samozřejmě nezapomínám. Děti mám rozdělené do skupin po 8-9 a s každou skupinou strávím přibližně 40 min denně. Učíme se základní předměty a věnujeme se aktivitám, které posilují sociální kontakty ​mezi ​dětmi. Zvládáme i ranní kruh.

Kromě Zoomu používáme společné úložiště Dropbox, kam mohu já i děti vkládat materiály,  libovolně s nimi pracovat a dávat si zpětnou vazbu. Na dálku skládáme origami, děláme čtenářské dílny nebo lapbooky. ​Páteř naší spolupráce tvoří týdenní plán. V něm dětem vyznačím online hodiny, co bychom měli za týden zvládnout a co je jejich samostatná práce.

​V současných podmínkách se mi zúročilo, že jsme třída Začít spolu. Děti jsou zvyklé pracovat podle písemných instrukcí, jsou samostatné a komunikativní. Vždy se dozvím, co je třeba vylepšit. Děti dobře fungují ve skupinkách a dodržují pravidla, která jsou teď obzvlášť důležitá, nap​ř. že vždy mluví jen jeden​.​ S rodinami dětí se dobře znám, mluvíme spolu otevřeně, a to nám umožňuje problémy rychle vyřešit.

​Taková je zkušenost paní učitelky Julie Kohout Kašparovské ze ZŠ Petřiny – sever.

Na základě  zpětné vazby od žáků a jejich rodin vybíráme 3 základní opatření, která fungují:

1. Jednotný a jediný informační kanál, nejlépe takový, na který jsou rodiče zvyklí (Bakaláři, Škola OnLine) 

2. Vzdělávací prostředí, které umožňuje srozumitelnou, obousměrnou,  asynchronní komunikaci (v jeden čas nedělají všichni to samé) 

3. Synchronní online setkávání s žáky ( (v jeden čas společně na jednom místě) 

Podle nejnovějších dat od Eduzměny jen 30 % dětí zažilo online výuku. Pomůžete nám tento poměr změnit?

Užitečné odkazy, které naši učitelé vyzkoušeli:

Česko.Digital nabízí technickou podporu zdarma: https://cesko.digital/ 

Učíme online pomáhá nastavit online výuku zdarma: https://www.ucimeonline.cz/Home

#NaDálku – rozcestník MŠMT s nástroji pro online vzdělávání: https://nadalku.msmt.cz/cs

EDUin – informační centrum o vzdělávání: https://www.eduin.cz/ucit-online/

Spomocník pro využití moderních technologií ve výuce: https://spomocnik.rvp.cz/

Dalším zdrojem inspirace jsou Facebookové skupiny – doporučujeme:

Učitelé+

Ta učí tak a ten zas takhle… 

Začít spolu

V plné verzi článku najdete také příklad písemného zadání, které děti baví 🙂

Jak komunikovat s rodiči při vyučování na dálku

Článek v plné grafické verzi si můžete přečíst a stáhnout zde.

Od tabule k domácímu počítači

Cesta je dlouhá a trnitá. A její délka relativní… Ještě nekončí a světlo na konci tunelu není vidět. Na začátku pomohlo to, že jsme s prvňáčky „jeli“ čtrnáctidenní plány. Přece víme, co máme dělat. Do řádu nastoupil neřád v podobě invaze odkazů na nejúžasnější stránky pro prvňáčky. Do neřádu bylo potřeba zase vrátit řád. Je potřeba se učit, jak jinak učit, a nastavovat pravidla za pochodu. Pro všechny. A taky se na té cestě zeptat – jdu dobře? Stíháte? Je vám to k něčemu? Další dovednost – malý rychlý dotazník pro rodiče. Chtít se ptát rodičů, chtít se ptát dětí i sama sebe – to pomáhá. Nejdu sama. Se mnou jde 25 prvňáčků. Čtyři děti nemají k internetu přístup, posílám týdenní plány, volám. Na našich třídních stránkách máme svou “koronafotogalerii” s videi dětí a obrázky. Na whatsappu rodičů si posíláme odkazy na záznam videokonference. A každé naše první „dobré ráno“ na začátku videokonference zní skoro stejně jako v našem kruhu. 

Jde to, ale dře to, jak by řekl klasik. Spravedlivé je to, že jsme na tom všichni stejně, jdeme spolu a to je nejdůležitější. Podpora rodičů, obrázky od dětí – to je vzácná energie, která pomáhá.  A když už jsme „Začali spolu“, nenecháme nikoho se ztratit. Takže pozor na každý další rozcestník. Kdo by to řekl, kolik jich na té cestě od tabule k domácímu počítači je.

To je reflexe paní učitelky Jany Pelechové ze ZŠ Volyně. Školy jsou uzavřené již čtvrtý týden, učení v domácím režimu se stalo součástí našich životů. Učitelé, děti i rodiče se snaží situaci zvládnout, jak nejlépe umí. Děti a učitelé jsou zapojeni a propojeni, úkoly frčí.
A co rodiče? Jak zvládají svoji novou roli? Co je pro ně obtížné? Nepotřebují s něčím poradit? Aktuální situace nám nabízí příležitost podpořit komunikaci s rodinami. Mnozí učitelé se přesvědčili o tom, že jim učení na dálku jde lépe, když si zmapují podmínky v rodinách. Pomohly telefonáty s rodiči, online diskuze nebo dotazníky. A na co se dotazníky nebály zeptat?

• Jaké formy zadání a úkolů vám vyhovují?
• Jaké máte prostorové možnosti (malý byt, zahrada, dům u lesa, chata, byt na sídlišti…)?
• Jaký informační kanál využíváte nejraději (telefonní hovory, email, Skype, WhatsApp…)?
• Jak bych vám mohl/a pomoci situaci lépe zvládat?
• Jaké technické vybavení máte vy a vaše dítě doma k dispozici?
• Jaké jsou digitální dovednosti vašeho dítěte?
• Může být vaše dítě online – kdy a jak dlouho (v případě více dětí v rodině?)

Odpovědi rodičů jsou pro učitele cenným zdrojem informací, jak přizpůsobit výuku podmínkám rodin. Zkušenosti ukazují, že domácí prostředí se dá využít k učení bez zatížení dětí i rodičů. Osvědčilo se zapojit děti do běžných činností a přitom je vést k samostatnosti a zodpovědnosti. Život nabízí jiná témata, není třeba se trápit plněním vzdělávacího plánu. A nové výzvy vítají i děti, které cítí, že jejich role v rodinném životě má svou váhu.

Při výuce na dálku, podobně jako v programu Začít spolu, se vyučující drží několika principů:
1/ úkoly zadávám v týdenním režimu a určím termín pro odevzdání
2/ poradím, jak učení rozvrhnout
3/ zůstávám s rodinami v kontaktu i v době, kdy se zdá, že už to „klape“
4/ online výuku nabízím podle možností dítěte
5/ podporuji sdílení žáků v rámci třídy
6/ rodičům nabízím konzultace – ptejte se, když si nevíte rady
7/ respektuji soukromí rodin, protože ne všichni chtějí být v online prostoru

Při pravidelném kontaktu s rodiči a dětmi vzniká prostor i pro sdílení obav a strachů. Oboustranná důvěra pomáhá se navzájem pochopit a přizpůsobit nároky individuálním možnostem. Je to jedna velká výzva a všichni se učíme.